Internet byl ve svých počátcích světem technologických nadšenců. Pravidla open-source, Creative Commons nebo síťová neutralita byly otázkou především osobní cti a férového přístupu. Tvůrčí a prakticky neomezené prostředí dávalo možnost komukoli realizovat své myšlenky. I dnes tak populární Facebook začínal jako sociální síť jediné americké univerzity.
První omezení, která začala internet svazovat, vycházela z komunity samotné. Takzvaný škodlivý obsah jako např. dětská pornografie byl v rozporu nejen s legislativou jednotlivých států, ale také etikou většiny uživatelů. Druhá fáze omezování začala okolo roku 2000 bojem o duševní vlastnictví. Napster, Megaupload, ale i nedávný hon na pirátskou zátoku po všemožných doménách nejvyššího řádu ukazuje, že záležitost není, a ještě dlouho nebude, uzavřena.
V posledních letech však krystalizuje další problém, který ohrožuje jeden ze základních kamenů internetu. Síťová neutralita má zajišťovat rovnováhu mezi jednotlivými poskytovateli obsahu. Síťová neutralita znamená, že poskytovatelé internetu nebudou nastavovat různé rychlosti a priority různým druhům dat. Bohužel jde o zásadu, která ve většině zemí stojí jen na principu fair-play a je li porušena, odvolávají se soudy především na nekalou soutěž nebo svobodný přístup k informacím. Proč ale mají poskytovatelé internetu potřebu tuto rovnováhu narušovat?
Obsah nad zlato
Zisk z reklamy a pravidelné měsíční platby se pomalu přesouvají k tvůrcům obsahu. Připojení je stále rozšířenější a především ve velkých městech je konkurence neúprosná. Slova jako “vysokorychlostní” fungují na klienty jako magnet a nutí i malé poskytovatele pořídit metr optického kabelu alespoň do serverovny. Zatímco obchodní zástupci bojují na pražských sídlištích o každý vchod, do kterého budou moci zavést optickou linku, plynou peníze za zhlédnuté reklamy na YouTube do kapsy Googlu, hudbou zásobuje klienta Spotify a hry vesele nakupujeme na Steamu. Všechna tato data ukusují z kapacity datových center poskytovatelů internetu a oni z nich nevidí ani korunu. Je proto přirozené, že se tento trend snaží zvrátit.
S prvními náznaky změny se můžeme setkat u rozšířené nabídky služeb. Větší ISP poskytují výhody jako je IP telefon a televize. Služby jako YouTube a Netfix však v USA zabírají více než 30% přenesených dat a poskytovatelé internetu se začínají hlásit o svůj díl. Modernizace infrastruktury vyžaduje další a další investice a internetoví poskytovatelé se k potřebným prostředkům budou muset nějak dostat. A velké internetové služby jsou první na ráně.
Poprvé v ohrožení? Ani zdaleka ne!
Nedávná dohoda internetové půjčovny Netfix s mobilním operátorem Comcast vytvořila dojem, že dlouho uznávaná síťová neutralita je narušena poprvé. Klidné vody internetu však již několik let čeří drobné šarvátky lokálních poskytovatelů. Většinou však zatím šlo jen o omezení dat nebo blokaci méně významných služeb. Za narušení síťové neutrality se totiž považuje i blokace cizích SMTP serverů (servery pro odchozí poštu) nebo omezení P2P služeb a torrentů.
Mnohem rozsáhlejší kauzou, kterou česká média nepochopitelně přehlédla, byl loňský spor mezi UPC a slovenskou společností ANTIK. Na obchodní strategii ANTIK není na první pohled nic špatného. Vyrábí univerzální set-top-boxy pro svou IPTV. Stačí připojit síťový kabel, set-top-box připojit k televizi a máte 140 streamovaných programů. Služba fungovala bez ohledu na operátora. Velké datové toky a konkurence vlastní IPTV se ale nelíbila společnosti UPC, která v březnu minulého IP adresy společnosti ANTIK jednoduše zakázala. A nebyla jediná. K omezení nebo zákazu služeb se uchýlilo dalších 16, většinou lokálních slovenských providerů.
Spor ANTIK versus UPC nakonec soud vyřešil ve prospěch nezávislé IPTV a provoz vysílání v síti UPC byl koncem minulého roku obnoven. Logika providerů však dává smysl. Za infrastrukturu sítě někdo platit musí. Dostupné varianty jsou 3. Platit může koncový zákazník, internet provider, nebo poskytovatel služeb. V současné době leží náklady na bedrech providerů. V USA už začíná přicházet do praxe další z možností: tvůrci obsahu pomalu ustupují a platí providerům za datový tok. Ani evropský parlament možnost připlácení za datový tok striktně nevylučuje. A právě tato varianta budí největší obavy. Drobné Startupy a začínající služby si příplatek za datový tok nebudou moci dovolit. Můžete přijít se sebelepším konceptem online televize, trhající se nekvalitní video nikdo sledovat nebude.
I takto může v budoucnu vypadat internet
Existují ještě apokalyptičtější vize budoucího internetu. Zákazník, který si připlácí za jednotlivé služby, televize, která vysílá pouze programy, které sama určí, nákupy na internetu omezené pouze na určité eshopy nebo online deníky dostupné pouze od smluvních partnerů. Takový internet doufejme nechce nikdo z nás.
Diskuze: 
Diskuze k článku
Jan, 12. 6. 2014 (08:59):
Ja nevim, mozna jsme to uplne nepochopil, ale zakaznik svemu ISP za to, ze pres jeho sit data prenasi plati, ISP plati svemu poskytovateli atd. Takze kde je problem? Pokud máji poskytovatele vysoke naklady tak je logicke ze se proste zdrazi ne ?