Síťová neutralita není téma pro širokou veřejnost, ale rozhodnutí o ní hodně ovlivní podobu internetu právě pro tyto masy. Tato problematika se řeší na úrovni Evropské komise, vyjadřuje se k ní prezident USA. Jakou má síťová neutralita budoucnost?
Na úvod článku si každý položme otázku – splňuje naše připojení k internetu podmínky síťové neutrality? Tipnu si, že to pevné, ať už jde o xDSL linku, bezdrátové připojení nebo internet od kabelového operátora, s největší pravděpodobností ano. U mobilních operátorů už ale při tom nejortodoxnějším výkladu nejspíš narazíte. Samozřejmě v souladu s obchodními podmínkami, které jste jistě při uzavírání smlouvy a všech změnách pečlivě četli…
Síťová neutralita podle prezidenta USA
Síťová neutralita je velkým tématem v USA. Tamní regulátor (FCC) má totiž v dohledné době rozhodnout, zda bude na síťové neutralitě trvat, nebo zda tamním poskytovatelům internetu umožní upřednostnit některé služby, které si zaplatí. Zatímco tamní média tvrdí, že nezávislý úřad FCC chce pravidla uvolnit, prezident Obama vyzval k dodržování pravidel síťové neutrality. A definoval, jak podle něj síťová neutralita vypadá:
- Žádné blokování služeb s legálním obsahem. Tzn. poskytovatel internetu nesmí zablokovat služby, které třeba neuzavřou komerční smlouvu s poskytovatelem internetu.
- Žádné ovlivňování rychlosti, ať už preferováním služeb, které si zaplatí za rychlejší přístup ke koncovým uživatelům, tak zpomalování služeb, které naopak platit nebudou.
- Zákaz zvýhodnění služeb za peníze – žádná služba by si nemohla zaplatit za to, že koncoví uživatelé se k ní dostanou vyšší rychlostí.
V USA se často hovoří o tzv. fast lanes, rychlých pruzích v souvislosti s videoslužbami. Jde o to, že provozovatelé internetových přípojek (často kabeloví operátoři) tvrdí, že rostoucí požadavky na přenos videa je nutí výrazně investovat do kapacity sítí a chtějí po provozovatelích služeb (Netflix, Youtube a dalších), aby na tyto investice přispěly. Za to jim nabízejí, že jejich služby upřednostní – koncoví zákazníci by mohli mít garantovanou kvalitu připojení k těmto službám. Případně obráceně, poskytovatelé internetu by mohli chtít po koncových zákaznících peníze za to, že svoje videa a pořady budou moci sledovat vyšší rychlostí (ve vyšší, garantované, kvalitě), než když si nezaplatí.
Na první pohled to vypadá jako situace výhodná pro všechny. Videachtiví uživatelé internetu dostanou svoje pořady ve vysoké kvalitě, provozovatelé služeb budou moci kvalitu garantovat a poskytovatelé internetu získají peníze na investice do stále rychlejších internetových sítí.
Jenže tu také existuje obava, že se nebude jen zvýhodňovat ty, kdo si zaplatí, ale znevýhodňovat až blokovat ty, kdo naopak nebudou chtít platit. Ostatně v mobilních sítích se to dělo a někde děje. Je známou věcí, že mobilním operátorům jsou trnem v oku služby jako Skype nebo WhatsApp, jejichž uživatelé neplatí operátorům za minuty ani za přenesené zprávy, ale jen za připojení k internetu. Pokud budou mobilní operátoři přinuceni dodržovat principy síťové neutrality, pak tyto služby nesmí blokovat ani zpomalovat. Pokud jim nic bránit nebude, tak jim nic nezabrání vám jejich používání zpomalit nebo zcela zakázat.
Mezi USA a Evropou jsou zásadní rozdíly
Zatímco ve Spojených státech je otázka síťové neutrality široce diskutována veřejností, v Evropě jde spíše o odbornou záležitost. Může to být dáno obecně jinou mentalitou obou kontinentů, ale také odlišnou tržní situací. V USA je síťová neutralita tématem diskusí proto, že volání po fast lanes u videoobsahu vychází z reálného problému. Pevné připojení v USA je totiž pomalejší než v Evropě, zatímco televizory mají americké domácnosti lepší.
Pro streamované video v rozlišení 4K se doporučuje linka s rychlostí alespoň 15 Mb/s, což v USA rozhodně není standard. A teď si představte, že se každý člen domácnosti bude chtít dívat ve svém pokoji na streamované video – to se pak požadavky na rychlost linky a kapacitu přístupové sítě násobí. Poskytovatelé připojení k internetu i poskytovatelé služeb tak řeší reálný problém, jak požadavky na streamované video v kvalitě 4K zajistit. A to můžou děkovat softwarovým inženýrům za pokročilé kompresní algoritmy, protože taktéž levné 4K videokamery prodávané v USA mají datový tok bez komprese 1-3 Gb/s.
USA v Top10 států připravených na stream videa ve 4K nenajdete…
I ten sebevětší odpůrce síťové neutrality musí připustit, že fast lanesby tento problém aspoň na chvíli řešily. Například podle Ericssonu budou za pět let videopřenosy tvořit polovinu přenesených dat v mobilních sítích. V pevných sítích už možná tohoto podílu dosáhly dnes nebo ho dosáhnou brzy. Jenže problém je v tom, že když se povolí zvýhodňovat, nelze současně zakázat znevýhodňovat ty, kdo si nezaplatí a tím narušovat hospodářskou soutěž.
Další zásadní rozdíl mezi USA a Evropou je v tom, že zatímco v USA jsou hodně oddělení poskytovatelé infrastruktury od poskytovatelů obsahu (důsledek rozdělení AT&T v osmdesátých letech), v Evropě s výjimkou Velké Británie nabízejí poskytovatelé připojení také obsah. Příkladem budiž naše O2, které má jako vlastník většiny pevných linek v zemi unikátní možnost nabízet se zaručenou kvalitou službu O2TV. Zde je ale třeba říct, že nabídka O2TV nemá nic společného s problematikou síťové neutrality.
S troškou nadsázky se dá říct, že zatímco američtí operátoři by za peníze prodali vaši babičku komukoliv, ti evropští chtějí prodat vám babičku svoji. Důsledky ale mohou být stejné. Možná občas kroutíte hlavou nad tím, proč evropské instituce tak tvrdě bojují s americkými giganty, jako byl dříve Microsoft a nyní je to Google, ale příčina je právě v tom, že jsou hodně citlivé na propojení infrastruktury s obsahem na nadnárodní úrovni.
Síťovou neutralitu bude řešit nová Evropská komise
Již v minulém volebním období se síťová neutralita v Bruselu řešila. Minulý Evropský parlament již svůj dokument týkající se tématu schválil, ale nestihla jej schválit předchozí Evropská komise. Nová evropská politická reprezentace v obecné rovině síťovou neutralitu podporuje, byť se samozřejmě liší jednotlivé názory na míru regulace, ale má vyšší ambice, což schválení příslušných dokumentů a pravidel může zpomalit. Současná Evropská komise totiž už nechce jen propojovat kontinent jako ta předchozí, ale chce vytvořit jednotný evropský digitální trh. A vše chce pojmout komplexněji a samozřejmě se širším záběrem.
Optimisté a euroúředníci musí zajásat; my realisté chápeme, že zpracování všech potřebných vizionářských dokumentů a následné schválení direktiv zabere mnohem víc času.
Zde si nemůžu odpustit osobní poznámku. Pokud mě paměť neklame, tak jsem byl poprvé v Bruselu na semináři týkajícím se regulace telekomunikací na podzim 2000. Už tehdy se hovořilo o jednotném evropském telekomunikačním a internetovém trhu, vizích a plánech, jak to udělat. Spousta malých věcí se stala, až na ten jednotný telekomunikační a internetový trh. Takže pokud jsem sarkastický a žádné velké změny nečekám, je za tím pouze 14 let mých zkušeností. Ale třeba to teď půjde rychleji 🙂
Zatímco nad diskusemi v USA můžeme mávnout rukou, debatu na evropské úrovni bychom sledovat měli. Jako členská země totiž výsledek můžeme ovlivnit, v expertních komisích sedí čeští zástupci a ve finále budou vše schvalovat zástupci naší vlády a zvolení europoslanci. Navíc se výsledek promítne do naší legislativy. A protože český internetový trh a telekomunikace čekají změny, i v důsledku přílivu 14 miliard na vybudování přístupových NGA sítí (psali jsme zde), měli bychom tyto diskuse sledovat o to pečlivěji.
Jaká rychlost je potřeba pro různá rozlišení streamovaného videa?
Co hrozí v Evropě?
Říkáte si, že jako koncového zákazníka vás americká debata o fast lanes nezajímá, že máte dost rychlé připojení k internetu, každý rok rychlejší a v materiálech z Bruselu se nevyznáte. Máte pravdu, ale pak byste měli zbystřit tam, kde zachytíte klíčová slova zero-rated content.
V Evropě na fast-lanes skutečně nenarazíte. Ale u mobilních operátorů se můžete setkat s tím, že vám přístup k některým službám nebudou započítávat do datového limitu (FUP). Vsaďte se, že vždy půjde o jejich služby nebo ty, které jim za to zaplatí (v USA to existuje taky, říká se tomu sponsored data). V takovém případě vám není nutné nic zpomalovat nebo blokovat. Vy už si sami pohlídáte, abyste nepřistupovali ke konkurenčním službám, které vám vyčerpají FUP.
Zero-rated content je pro omezení hospodářské soutěže nebezpečnější než fast lanes. Operátoři totiž postupují jako drogoví dealeři. Často dostanete tímto způsobem Facebook. Už jenom registrací na něm prodáte svá data bůhvíkomu, ale to dnes nikomu nevadí. Facebook ale operátorům neplatí za vyjmutí z limitu, ale právě daty o vás. I když těch má mobilní operátor víc než dost. Pak se přidávají další služby nabízené přes operátora, často jím vlastněné. Jako dítě si na to zvyknete a jako dospělý pak preferujete služby, které vám nabízí operátor bez započítávání do datového limitu.
Téměř dvacet let si mobilní operátoři lámou hlavu, jak vám prodat tzv. služby s přidanou hodnotou (VAS). Nikdy je nikdo ze zákazníků nechtěl, především proto, že ta přidaná hodnota byla pouze pro mobilní operátory. A taky ke každé takové služby existovala levnější alternativa, jejímuž používání bránil pomalý mobilní internet. To dnes s 3G a LTE sítěmi odpadá, používat alternativy může každý. Se zero-rated content je naopak velmi snadné vám vnutit službu od mobilního operátora.
Nicméně nemusíme se bavit pouze o službách z operátorských aplikačních portálů a jejich nabídku TV streamů. Síťová neutralita by měla platit nejen ve vztahu ke koncovým zákazníkům, ale v celé internetové infrastruktuře. Protože by se mohlo snadno stát (a jistě se děje), že zatímco svým zákazníkům nabídne mobilní operátor přístup k některým službám zdarma, virtuální mobilní operátoři budou muset ve velkoobchodních nabídkách ve stejné síti za přístup zákazníků ke stejnému obsahu zaplatit. A to je porušení nejen síťové neutrality, ale i přímý negativní dopad na hospodářskou soutěž. A na to jsou evropské instituce hodně alergiceké…
Podíly různého typu datového provozu v mobilních sítích (zdroj: Ericsson Mobility Report)
Síťová neutralita po česku
Dobrou zprávou je, že Česká republika obecná pravidla, vycházející ze zákona o elektronických komunikacích (ZEK, 127/2005 Sb.), má. Najdete je na stránkách ČTÚ věnovaných řízení datového provozu, konkrétně tady v PDF. V dokumentu se píše:
„Z dosud prováděného sledování trhu poskytování datových služeb Úřad neidentifikoval žádné stížnosti a zásadní problémy s případnou degradací služby přístup k síti internet poskytované koncovým uživatelům, které by byly způsobeny nasazením metod řízení datového provozu při poskytování služby.“
ČTÚ se zaměřil na kontrolu FUP, které dnes s výjimkou mobilních sítí prakticky žádného uživatele internetu neomezují. Nicméně nebylo tomu tak vždy. V minulosti byly i FUP xDSL linek v rozporu s principy síťové neutrality a postihovány byly zejména P2P služby. Ty dnes z pohledu datového provozu nejsou problémem, největší objemy dat tvoří streamované video. U mobilních operátorů se proto v obchodních podmínkách setkáte s omezeními, které jsou v rozporu s pravidly síťové neutrality. V pevných sítích vás při sledování zejména sportovních přenosů neomezují poskytovatelé internetu, ale nedostatečná kapacita na straně provozovatele streamu.
Přístupové a páteřní sítě v České republice jsou podinvestované, což může vést jejich provozovatele k myšlence začít provoz filtrovat a omezovat, ale to taky stojí peníze a ty oni investovat nechtějí. Takže u koncových poskytovatelé zatím problém síťové neutrality s výjimkou mobilních operátorů, kteří ji porušují, problém není.
Pravidla ČTÚ dávají poskytovatelům internetu možnost využívat FUP, pokud je dodržen nediskriminační princip. Tzn. pokud se má rychlost připojení omezit, potom se musí omezit celkově, ne jen pro vybrané služby. Stejně tak dávají ISP možnost dočasně omezit provoz u koncových uživatelů, pokud je to potřeba pro udržení integrity a stability sítě. Trvale mohou ISP blokovat pouze provoz (zdroje) označený soudem nebo právním předpisem jako nelegální a výslovně je zmíněna dětská pornografie, kterou může ISP blokovat dobrovolně dle svého uvážení.
V principu pravidla ČTÚ říkají, že je možné nabízet různě omezený přístup k internetu, ale pak je třeba to zákazníkovi výslovně říct. Jinak je třeba nabízet připojení k internetu bez blokování a omezování (výjimky jsou v dokumentu popsané), transparentně a je třeba dodržovat pravidla, která podle našeho názoru odpovídají současnému vnímání síťové neutrality v Evropě.
Pokud máte pocit, že čeští mobilní operátoři jsou s těmito pravidly poněkud na štírů, tak nemáte tak úplně pravdu. Oni svoji povinnost plní, protože to vše mají v souladu s pravidly ve svých obchodních podmínkách. Vy ale nevyužíváte svoje právo si tyto podmínky přečíst a nepřistoupit na ně. Jistě, často nemáte jinou možnost, ale protože tyto podmínky nečtete, neupozorňujete na ně, tak se o problematice ani nemluví.
Odhad růstu datového provozu v mobilních sítích (zdroj: Ericsson Mobility Report)
Co nás čeká?
Teoreticky by se dalo říct, že v České republice nám může být úplně jedno, jak evropská debata o síťové neutralitě dopadne. Pokud nebude striktně porušení síťové neutrality zakázáno, tak si to zkrátka naši velcí poskytovatelé internetu dají do obchodních podmínek, které odsouhlasíte. Nebo po nedávné novele zákona o elektronických komunikacích (psali jsme zde) prohlásí toto omezení za zvýhodnění zákazníka a prostě vám tato opatření zavedou. Pokud bude porušení povoleno, tak se stane totéž, jen rychleji.
V každém případě budou ohrožení malí a střední poskytovatelé internetu. Porušení síťové neutrality se totiž bude odehrávat i v páteřních a přístupových sítích. Zatímco největší operátoři (současně vlastníci této infrastruktury) budou schopní nabízet některé služby koncovým zákazníkům zdarma nebo vlastní služby zvýhodňovat, konkurenční malí a střední operátoři tuto možnost mít nebudou, nebo za ni budou muset platit, což jejich služby u koncových zákazníků znevýhodní.
I když tedy na první pohled problematika síťové neutrality vypadá jako spor svobodomyšlenkářského internetu s pár firmami, které „jen chtějí nabízet video ve vysoké kvalitě těm, co si zaplatí“, ve skutečnosti jde o spor, který může výrazně ovlivnit budoucí podobu internetu, konkurenci na internetu a možnosti volit si alternativy k jakékoliv službě.
Diskuze: 
Diskuze k článku