Proč se (ne)zúčastnit WebExpo 2011

Martin Bugner , 26. října 2010

Tento článek jsem rozepsal bezprostředně po skončení konference WebExpo 2010, tj. hned 26.září. Jenže okolnosti, pracovní záležitosti, a částečně i potvora jménem prokrastinace (smajlík – ;-), způsobily, že jsem jej dopsal až nyní, tedy s třítýdenním odstupem… Asi ku prospěchu věci, protože některé ostřejší formulace z původního textu už tu nenajdete a pohled bude možná daleko smířlivější.

Předkládám zde tedy tuto reportáž psanou se zpožděním.

Jaké tedy bylo WebExpo 2010

Titulní stránka WebExpo 2010 a „holka z plakátu“

WebExpo 2010 se letos konalo již potřetí. Oproti ročníkům předešlým bylo větší (ve smyslu počtu přednášejících i návštěvníků) a hlavně dražší. Nesponzorované a nezlevněné vstupné vyšlo na 5 tisíc bez DPH.

Konferenci WebExpo založil v roce 2008 jako svůj start-up pan Václav Stoupa.Inspiroval se podobnými konferencemi v zahraničí a je fakt, že nic takového široko daleko v končinách Česka i dál na východ zatím nenajdete.Náš server informoval o prvním ročníku v článcích WebExpo 2008, den první a WebExpo 2008, den druhý….

Cena WebExpo 2010

WebExpo ale není záležitost pro každého, neboť se jedná o „největší konferenci o webu ve střední Evropě“. Doplnil bych, že tématické okruhy konference jsou: design, development, business, agile, viz program konference.

Osobně jsem zaměřen víc do marketingu, který úzce souvisí s businessem, takže tomu odpovídal i výběr přednášek, které jsem si nechtěl nechat ujít. Podle přeplněných sálů na „mých“ přednáškách soudím, že jsem nebyl sám. Trochu mne to zaskočilo, neboť ještě před konferencí existovala možnost si výběr přednášek naklikat do osobního programu, takže organizátoři měli(?) přehled o tom kolik přibližně lidí přijde na kterého přednášejícího. Nemusel bych pak sedět potupně na zemi (Za ty prachy!), a nebo se mačkat v titěrných lavicích určených snad pro trpaslíky (Můj problém, když mám skoro dva metry výšky.). O nedýchatelném vzduchu nemluvě. Jednu přednášku jsem dokonce vynechal, protože jsem odmítl tísnit se s dalšími u vstupu do auly a dívat se jim přes hlavy, a na přednášejícího ze strany.

Tohle je snad jedna z největších slabin celé konference. Smutné na tom je to, že k této situaci docházelo i předloni a vloni. Prostě pro některé přednášky byly vybrány nevhodné prostory vzhledem k očekávané návštěvnosti. Na vině není Česká zemědělská univerzita, kde se konference konala a koná, ale rozhodně organizátor, který šetří na nepravém místě.

Pohled na mapku

Konference – den první (pátek)

Jak už jsem psal, naklikal jsem si na webových stránkách www.webexpo.cz svůj osobní program abych neztrácel čas, ale…

… Konference pro mne začala už ve čtvrtek 23.9., kdy jsem se zúčastnil workshopu „Práce o samotě saje“. Ten jsem si vybral právě proto, že jako člověk na volné noze o tom něco vím. Dave Razius patrně také, proto pořádá své pověstné „jelly“ v příjemném prostředí kavárny Friends Coffee House v centru Prahy. Ostatně, podívejte se na video.

Jelly #8 a special WebExpo edition from The Works on Vimeo.

Ještě večer se konala tradiční tzv. warm-up párty. Tentokrát v prostředí bistra Le Marc v pasáži U Hájků – viz fotografie.
Jsem rád, že jsem tam šel, protože jsem si nejen dobře pokecal s dalšími geeky, ale hlavně získal registrační kartu, což mi ušetřilo nějaký čas druhý den, viz dále.

V pátek 24.9. jsem dorazil do Suchdola asi půl hodiny před desátou. Říkal jsem si, že takový předstih stačí. Ouha, jak jsem se mýlil. Při příchodu do areálu už jsem z dálky viděl strašně dlouhou frontu. Čekalo se na registraci. Tak jsem se postavil na konec a odhadl to tak na hodinový posun svého programu. Naštěstí za chvilku vyšla ven slečna z organizačního štábu, a volala, že kdo má registrační kartu z večerní párty, tak nemusí stát ve frontě a může si rovnou jít pro desky s prospekty, tričko a zápisník.
Na prvotní organizační faux-paux si posléze stěžovalo několik blogerů, namátkou cituji z blogu Martina Světlíka: „Dalším nesplnitelným úkolem bylo odbavit během nahlášené půl hodiny všechny přicházející. A tak zahájení proběhlo skoro bez povšimnutí a zatímco někteří již obklopovali malou Business Room (jako třeba já), někteří stále čekali frontu na registraci. To beru jako první závažnější nezvládnutí situace.“

Po absolvování registračního procesu jsem zasedl v Business Hall (tak se honosně nazývala nejmenší posluchárna na ČZU v budově PEF), abych si mohl poslechnout první vybranou přednášku. Měl jsem štěstí, že jsem byl po snídani, takže na mne zbylo ještě místo. Během dvou dalších minut se totiž sál naplnil k prasknutí se všemi nepříjemnými průvodními jevy – vydýchaný vzduch, tlačenice v lavicích i před, hledání zásuvky pro notebook. Mimochodem, organizátoři upozorňovali ať si každý přinese svou prodlužovačku, ale jaksi k tomu zapomněli dodat, že nebudou zásuvky kam by se dala prodlužovačka zastrčit.

Téma prvního povídání bylo „5 SEO nástrojů, které nakopnou váš web“. Shrnout toto do pár řádků jde těžko. Pan Jiří Koutný nám vysvětlil jak je důležité používat a sledovat statistické nástroje pro webové stránky, zvláště pokud je pro vás návštěvnost důležitá. Jak využít klíčových slov i tzv. linkbuildingu (získávání zpětných odkazů). A také kde se nejčastěji chybuje.

Jako druhá nastoupila slečna (nebo paní?) Petra Brodilová z Google, aby nám všem řekla něco o „6 tipů pro online video“. Přednáška by byla zajímavá kdyby… Kdyby jí nezkazilo nejdříve to, že začala se zpožděním, protože organizátoři nemohli nějak připojit její MacBook ke školnímu zařízení. Pak se asi podařilo a začalo, ale… Některá ukázková videa nefungovala, nebo jen částečně. Někdy šel zvuk bez obrazu, nebo opačně. Prostě další překvapující nedostatek, který si pamatuji už od prvního ročníku konference.

Zpátky k vlastní přednášce, která, jak jsem poznamenal, byla pro mne zajímavá už tím, že jsem dosud nevěděl, že YouTube (už dlouho vlastněný firmou Google) má zvláštní, tzv. premium program pro ty, kteří vkládají kvalitní video.

Petra také hezky mluvila a snažila se nám ukázat, že propagace firmy prostřednictvím YouTube může být velmi efektivní i s vynaložením minimálních prostředků. Jako příklad uvedla taxikáře v Indii, který si tam vystavil toto video, a pak už prý musel odmítat zákazníky.

Nebo další zajímavý krok, kterým může být YouTube kanál přímo ve vaší TV a obsluhovaný pomocí dálkového ovladače.

Do třetice všeho dobrého nastoupil pan David Špinar, který přítomným v beznadějně narvanému sálu (seděl jsem na zemi) svým osobitým způsobem vysvětlil co znamená „Search Engine Marketing v roce 2010“ – něco o Search Engine Marketing, zkráceně SEM, na Wikipedii. Z Davidovy přednášky jen velmi stručně: „Google ví všechno.“, nebo „Resistance is futile.“
(Tato hláška je známá zejména všem milovníkům Star Treku, kde ji používali Borgové, a znamená „Odpor je marný.“ David tím chtěl demonstrovat, že ať chceme, nebo ne, na SEM dříve či později při práci s web stránkami dojde.)

Po přednášce o SEM jsem se přesunul do Design Hall na pana Lukáše Plíhala a jeho „Kreativec je kdekdo“. Lukáš nám ve své prezentaci osvětlil taje kreativity i to, že kreativní je opravdu každý z nás (prezentace je v AJ). Jen je potřeba tu kreativitu vhodně zvládnout podle čtyř pravidel – vize, funkce, forma, příběh.

Následující „Kreativní vs. efektivní“ pánů Petra Skály a Lukáše Veverky navázalo na předchozí. Oba jsou špičkami ve svém oboru, kterým je motion design (ukázka jejich práce). Jejich keynote se nedá úplně přenést do slov, takže si budeme muset počkat až na zveřejnění prezentace, bude-li nějaká 😉

Oběd byl velmi slabý. Opět zde použiji slova někoho jiného, takže si přečtěte vyjádření z blogu Romana Fianty:
Občerstvení – jídla a pití bylo dostatek, pečivo výborné (tolik croissantů a sladkých rohlíčků jsem do sebe nenacpal za celý život), kafe ve snídaňové hale kvalitní (v Development Hall slabší), nealko u Microsoftu naprosto katastrofální. 🙂 Přesto si dokážu představit občerstvení trochu bohatší, jak například podotkli Martin Malý a Marie Grafová na zdrojáku – první den na konci dne zbyly jen suché housky. Co také musím vytknout Provozně ekonomické fakultě Zemědělské univerzity, je kvalita … pokrmu – pojem „jídlo“ už by zaváněl eufemismem. Opravdu, při příchodu do menzy jsem zprvu litoval jistého vývojáře, že si uplivl do talíře, načež jsem zjistil, že se buď udělalo špatně všem, nebo se jedná o bramborový salát. Hrášková polévka byla stravitelná, ale rozplizlá příloha a tuhý řízek bez chuti (naštěstí?) bylo opravdu gastronomické dno. Jako podzemní tunel pak oproti řízkovému dnu vypadala druhá varianta, totiž těstoviny s hráškem – originální kombinace vzniklá zřejmě jen potřebami polévky. Sobotní nálož v podobě vývaru (kde by k přeražení prapodivného aroma byla místo Maggi potřebná spíše magie), špenátu (o kterém jsem se podle krusty zprvu mylně domníval, že se menza předešlý řízek snaží vykompenzovat prvotřídní exotikou a zvolila jako hlavní chod želvu), masa (tučné tentokrát nad libovým zvítězilo 6:4) a bramborových knedlíků se stříbrnou kulkou obědů na WebExpu určitě nestala.

Připomínám, že vstupné bylo 5 tisíc.

Po obědě jsem se věnoval networkingu, což není nic jiného než pokec se známými, či ještě neznámými osobnostmi. Také jsem se mihnul v Job Hall, kde mne zajímalo kdo a jaké lidi na jaké pozice právě hledá.

Předposlední návštěva pátečních přednášek se týkala „Typografie v elektronických médiích“ od pana Jakuba Krče. Sám autor ji definuje jako: „Několik poznámek o úloze typografie v klasických a elektronických médiích, o čtenářských návycích a očekáváních a o tom, proč webová typografie zaostává za technologickými možnostmi, které dnešní designér elektronických médií má.

A taky slovo o gramotnosti, Pravidlech pravopisu, zodpovědnosti a lenosti; o tom, že palec není uvozovka, spojovník pomlčka a čtenář nepřítel.“ Osobně jsem si z toho odnesl myšlenku, že web se přizpůsobuje tištěným médiím.

Pan Adam Gebrian ve svém výstupu o „Bourání klišé“ mne potěšil prohlášením: „Bourejte v životě zajetá klišé. Jen tak se posunete dál.“ Demonstroval to na několika příkladech z jeho oboru, kterým je architektura.
Mám rád hravost, fantazii a něco nového, takže to byla opravdu příjemná tečka za celým dnem.

Konference WebExpo 2010 – den druhý (sobota)

Nezúčastnil jsem se předešlého večera žádné párty, takže jsem dorazil na konferenci relativně odpočatý a čilý. Rychle jsem se dosnídal kávou a croissantem, abych stihl přednášku pana Jiřího Sekery, „Vzory: dobrý sluha, ale špatný pán“. V podstatě celé o designu webu, a o tom, že ačkoliv používáme zažité a ověřené věci, mohou se občas obrátit proti nám, viz prezentace.

Poté jsme dalších 30 minut poslouchali pana Lukáše Zaplatílka a jeho „Kašlete na uživatele“ s ideou: „Mějte vizi, jděte za ní a ‚oni‘ se to naučí.“ Ale nebojte, ona tzv. user experience není zase tak drsná věc.

„Čo ma naučili epické zlyhania na Centrum.cz“ a Richard Fridrich pro mě představují vzor toho, jak má vypadat srozumitelná i celkem vtipná prezentace. Navíc s množstvím myšlenek a poznatků k přemýšlení. Richard připouští, že člověk není dokonalý, proto říká: „Dělejte chyby, klidně, ale poučte se z nich.“ To vše samozřejmě uvedené na konkrétních příkladem při redesignování webu portálu Centrum.cz.

Před obědem jsem se vydal ještě za povídáním na téma „Web rychlejší než blesk“ od pana Dalibora Kačmáře. Díky absenci orientačního plánku jsem trochu bloudil a přišel malinko pozdě, ale samotná přednáška mne zklamala. Jednalo se vlastně o PR firmy Microsoft na produkty jako je nový Internet Explorer verze 9 a další, spolu s otevřenými i skrytými prohlášeními typu „a ten je nejlepší“. Takže u mne Microsoft bodoval akorát nealkoholickým pivem na svém stánku, kde jsem si za odpovědi na nějaké odborné otázky vybojoval i knihu o platformě Silverlight.

Oběd opět nezklamal viz výše. Jenže jsem měl plnou hlavu toho, jestli se podaří Elišce Hutníkové (geek girl z úvodní strany webu a plakátu) získat dostatek lidí pro Foursquare Super Swarm Badge.

Foursquare (zkráceně 4SQ) je mobilní aplikace na bázi sociálních sítí s využitím geolokace. Umožňuje uživatelům tzv. „check in“ (čti „čekin“ – volně přeloženo „jsem tu“) na místě, kde se nacházejí a sdílení této polohy s přáteli, které lze i vyhledávat, nebo se s nimi dokonce scházet.
Za určitý počet „čekinů“ získávají nejen zvláštní odznáčky, ale mohou se stát „mayor“ („starosta“) tohoto místa.Své využití nachází tato aplikace i v propagaci míst, podniků (restaurace, apod.), které své „starosty“ dokonce odměňují, protože jim to něco přináší (např. nové hosty).Celé to jde pojmout jako hru, nebo i jako zcela seriózní záležitost. Záleží na tom, co si uživatel vybere.

Hodně podobnou aplikací s trochu jinými pravidly je Gowalla, která však na rozdíl od 4SQ vyžaduje plný přístup ke geolokačním údajům. Je oblíbenější také mezi hráči geocachingu

Foursquare Super Swarm Badge je ojedinělý odznáček za společný „čekin“ 250 a více lidí na jednom místě. Ačkoliv to vypadá jednoduše, tak jednoduché to není, protože v Evropě se to podařilo zatím jen v Londýně. Povedl by nám se i na WebExpo, nebýt takové nemilé záležitosti. Více čtěte v textu.

Tady si dovolím malinkou odbočku v reportáži, a uvedu svůj pohled na:

Jak to bylo se získáním Foursquare Super Swarm Badge na WebExpo 2010

Zaslepen trochu vidinou získání unikátního odznáčku, a také ve snaze Elišce Hutníkové pomoci, jal jsem se před druhou hodinu odpolední intenzivně tweetovat (Twitter je taková mikroblogovací služba. Více jsem ji popisoval v tomto článku.) Vyzýval jsem přítomné k co největší účasti a zapojení se.

Ve 14:00 hod. místního času jsme se tedy v docela hojném počtu sešli na nové venue (místo ve 4SQ) u Slunečních hodin, kde jsme na pokyn provedli společný „čekin“. Najednou se nás „čeklo“ asi 80, a dále začal běžet tříhodinová lhůta pro získání Super Swarm Badge.

Zahájil jsem intenzívní „lov“ na další, a osobně získal pro akci asi 10 osob, mimo jiné např. jednoho z děkanů fakulty.

Jak se blížila pátá hodina, evidovali jsme do splnění limitu asi 20 lidí. Přibližně 10 minut před pátou hodinou náhle čítač ukázal prudký nárůst „čekinů“. Radoval jsem se, ale ne dlouho.

Jak popisuje Eliška na svém blogu, někdo vytvořil asi desítku falešných účtů, ze kterých byl „check in“ proveden 🙁
Toto samozřejmě celou akci zdiskreditovalo a poškodilo. Někteří svůj „čekin“ na protest zrušili, čímž opět snížili potřebnou kvótu.

Můj osobní názor je, že bychom limit splnili i bez „medvědí služby“ podvodníka. Ačkoliv to Daniel Dočekal na www.pooh.cz dokonce označil za „škandál“, jsem rád, že jsem se zapojil a pomohl.

Nicméně pro nás všechny, a nebo další organizátory podobných akcí, z toho plyne poučení. Jaké? Přečtěte si ještě jednou článek na blogu Elišky 😉

Zpět k tomu hlavnímu, tedy dalším příspěvkům z přednášek.

„Jak vybudovat úspěšný start-up aneb 2M uživatelů za dva roky“ byla naplánovaná přednáška na sobotní odpoledne. Pan Vít Vrba, mj. zakladatel známého projektu Webnode, nás právě na příkladu tohoto projektu seznámil s „důležitými milníky v jeho historii a ukázal konkrétní kroky, které pomohly Webnode vybudovat milionovou uživatelskou základnu s prakticky nulovými náklady na propagaci“, viz prezentace.

Další v pořadí bylo povídání paní Vlasty Pokladníkové o „Role venture kapitálu v úspěšných rozvíjejících se startupech pohledem ze Silicon Valley“. Něco o rizikovém kapitálu a o strategiích pro podniky, které začaly v zahraničí a chtějí rozšířit svou činnost na trhu v USA. Přiznám se, že i když mne přednáška podle názvu zajímala, minula se u mne trochu účinkem. Jsem asi moc usazený v českém rybníčku a nemám plány expandovat do zahraničí, natož USA. Takže jsem si šel popovídat s někým ze známých mne osobností. Takový Adam Zbiejczuk, o kterém jsem psal už před dvěma roky ve své první zprávě z WebExpo, byl vhodný a vděčný objekt.

Networkingu (takhle geekové vznešeně nazývají vzájemný pokec) jsem se pak věnoval až do poslední přednášky Tomáše Hajzlera s tajemným názvem „Snaž se to daleko dotáhnout! vs. Dělej, co miluješ! – 4 lekce, který jsem dostal od života.“ Tady budu citovat z anotace a na zbytek se podívejte do prezentace:

Díky babičce vím, že tu nejsem na pořád. Vím i to, že můžu prožít obyčejný, ale také neobyčejný život.

Rodiče mi říkali: „Snaž se to daleko dotáhnout, ale dokud tě živíme, budeš poslouchat“!

Moje dcera Valérie mi zase připomínala: „Buď sám sebou. Carpe Diem“.

Díky zkoumání světa práce v peoplecommu (firma, kterou jsem před lety založil) mi došlo, že dělat, co miluju, je ta cesta.

Čtyři lekce, které jsem dostal od života a které se spojily v jednu, o kterou se s vámi chci podělit.

A to je téměř všechno. Dalšího dění po WebExpo jsem se nezúčastnil.

Závěr – jaké bylo, a jaké pravděpodobně bude příští WebExpo

WebExpo 2010 bylo větší, dražší a se stále stejnými organizačnímu chybami jako v prvním i druhém ročníku.

V jednom ze svých tweetů v průběhu konference jsem si posteskl toto: „Přímo úměrně se zvyšující cenou #webexpo stoupá i počet ‚much‘, které nejsem ochoten tolerovat.“ Platí to stále, neboť si myslím, že vyšší cena by měla znamenat vyšší standard nejen co se týká cateringu, ale i dalších záležitostí jako je připravenost přednášek, resp. techniky, apod.

Možná jste získali dojem, že tady najdete doporučení jestli tedy příští rok ano, či ne. Inu, ponechám to na vás.

Abych rozhodování patřičně ulehčil a neovlivňoval to jen svým subjektivním názorem, uvedu úplně na závěr seznam zdrojů, ze kterých lze čerpat inspiraci. Tady je: