V dnešní společnosti digitálního věku, jak se 21. století označuje, se můžeme bez počítače už jen těžko obejít. Uplatnění na trhu práce je v současnosti už skoro vždy podmíněno alespoň základní digitální gramotností. Tu právě vyžaduje téměř každá profese, a tak zaměstnanec bez minimálních digitálních znalostí může být pro zaměstnavatele málo efektivní a dokonce i drahý, pokud bude muset jeho kompetence v ICT delegovat na jiného zaměstnance. Podle posledních studií EU z roku 2017 již 90 % zaměstnavatelů v Evropě vyžaduje po svých zaměstnancích (odborníci, technici, administrativní pracovníci, kvalifikovaní zemědělští pracovníci, atd.) alespoň základní digitální znalosti a dovednosti (dle ec.europa.eu). V České republice přitom ale až 64 % obyvatel ve věku 15 – 60 let těmito znalostmi podle statistik nedisponuje (dle ecdl.cz).
Při současném trendu bude digitální gramotnost v budoucnu potřeba (a vyžadována) i u profesí, u kterých bychom to jen stěží čekali. Zaměstnavatelé budou proto donuceni požadovat po většině zaměstnanců alespoň základní digitální gramotnost, tedy aby uměli vyhledávat informace na internetu, dokázali komunikovat přes e-mail či prostřednictvím sociálních médií, chovat se bezpečně na síti a vědět, jaký nástroj mají použít pro řešení problému (viz digistrategie.cz).
Podle průzkumů, který realizovala Evropská komise, nemá 39 % zaměstnanců v EU dostatečné digitální znalosti a 14 % nemá dokonce žádné. Přesto na 78 % pracovních míst je požadována znalost práce s kancelářským programovým vybavením pro tvorbu textů, tabulek či obrázků (více informací v ICT Revue IHNED: ictrevue.ihned.cz).
Digitální gramotnost proti digitálnímu vyloučení
V současné době je třeba digitální dovednosti vnímat jako jednu ze základních složek funkční gramotnosti člověka. Potřeba digitální gramotnosti tedy přímo či nepřímo zasahuje každou oblast společenského života (práci, vzdělávání, vědu, masmédia, rodinu, péči o zdraví, hledání partnera apod.) a je předpokladem sociálního začlenění a uplatnění člověka v zaměstnání. Digitální gramotnost se netýká pouze řadových zaměstnanců – v případě nedostatečných digitálních gramotností zaměstnanců ve vyšších pozicích, totiž hrozí delegování vlastních úkolů v oblasti ICT na jiné, většinou podřízené zaměstnance, z čehož vyplývá neschopnost takového jednotlivce pracovat strategicky. Strategicky pracující jednotlivec je schopen vyhodnotit, kdy je účelné digitální technologie využít, a nahlíží na digitální technologii jako na nástroj k dalšímu rozvoji, zlepšení kvality svého života a vylepšení svého potenciálu a pozice ve společnosti (v komunitě). Jedná se o schopnosti zorientovat se v možnostech, koncentrovat se na cíl činnosti, vybrat vhodné prostředky k jeho dosažení, rozhodnout se na základě mobilizovaných zdrojů a využít všech znalostí, dovedností a výsledků k získání užitku osobního, profesního či ekonomického charakteru. V současné informační/vzdělanostní společnosti je strategické užívání digitálních technologií zásadní (viz zdroj The Deepening Divide: Inequality in the Information Society).
Pro zaměstnavatele je tedy přínosné, pokud jeho zaměstnanci mají nebo absolvují kurzy zaměřené na digitální gramotnost a tím zvýší svoji cenu na trhu práce. V podstatě jen absolvováním základních kurzů přispěje u zaměstnanců ke zvýšení kompetence pro práci s digitálním obsahem. Díky školení dokáží zaměstnanci digitální kompetence flexibilně adaptovat na různé varianty podobných aplikací (odlišné verze se změněným uživatelským rozhraním, obdobný software typu Office od Microsoft vs LibreOffice vs OpenOffice, atd.). S těmi se setkávají přímo v zaměstnání či mnohdy běžně v soukromém životě, pro své potřeby či potřeby blízkých. Získání těchto přenositelných digitálních kompetencí představuje pro zaměstnance schopnost využít znalosti a dovednosti, jež nejsou přímo spojeny s konkrétním pracovním úkolem, ale jsou široce využitelné interdisciplinárně a mají i soukromý přínos. To vše vede ke zvýšení kompetence spjaté s ovládáním dané digitální technologie a to při dodržování nezbytných bezpečnostních pravidel. Kromě bezpečného chování na síti to mimo jiné znamená i schopnost nastavit základní zabezpečení počítače proti sledování či krádeži informací, což dle studie (World Internet Project ČR, 2014 viz worldinternetproject.com) nedokázala celá třetina dotazovaných. Schopnost ovládat digitální technologie (připojení k síti, využívání komunikačních technologií, atd.) se stává jedním z klíčových faktorů účasti na životě společnosti, ať už pro jednotlivce, organizace nebo celé společnosti, pročež zmíněná školení umožní zaměstnanci digitální začlenění do společnosti.
zdroj:
http://homecarebyseniorsnj.com/wp-content/uploads/2015/01/Senior-Citizens-Join-Digital-Age-620×350.jpg
To potvrzují i studie (World Internet Project ČR, 2014) v občansko-kulturní oblasti, kdy značná část uživatelů tvrdí, že užívání internetu mělo pozitivní vliv na rozvoj jejich koníčků, efektivitu práce, sociální život, kontakt s rodinou a kariéru. Průměrně pětina populace navíc deklarovala výrazné zlepšení svého života v důsledku užívání internetu. Kromě toho je využívání internetu spojeno s větším množstvím udržovaných sociálních kontaktů a s jejich větší diverzitou, což vede ke snadnějšímu získávání zdrojů v případě potřeby a vlastní ekonomický profit při výhodnějším pořizování zboží či služeb. Řada činností a příležitostí je dnes vázána právě na kreativní hledání, spojování, konfrontaci a využívání informačních zdrojů prostřednictvím digitální technologie. Populární spojení využívání mobilního telefonu a internetu vytváří nové formy rodinné soudržnosti, které jsou založeny na větším vzájemném kontaktu, lepší koordinaci vzájemných aktivit, sdílení témat, zážitků, fotografií a jiných informací (Wellman a kol., 2008). Rozvoj digitální gramotnosti rodičů a prarodičů je proto důležitý pro rozvíjení rodinné soudržnosti v situaci, kdy se komunikace jejich dětí a vnuků přesouvá na internet a rodiče či dokonce prarodiče díky schopnostem komunikovat nejen po emailu ale i prostřednictvím instant messengerů typu WhatsApp či Viber (viz
článek o instant messengerech zde), mohou komunikovat s mladší generací rychle, levně a pohodlně namísto, aby byli z komunikace s nimi digitálně vyloučení (vnoučci již dnes budou těžko prarodičům posílat pomalé a předražené dopisy či pohledy). Ostatně v roce 2018 již leader na trhu messengerů, WhatsApp, uvádí celých 60 miliard zpráv zaslaných denně (viz techcrunch.com) díky své základně 1.5 miliardě uživatelů, z nichž 1 miliarda lidí využívá tento messenger každý den (viz techcrunch.com). Příkladem dobré praxe je v této souvislosti program rozvíjení digitální gramotnosti prarodičů jako nástroje vytváření komunikačních mostů mezi prarodiči a vnuky.
Obrázek ilustrující digitální začlenění a vyloučení (zdroj: goodthingsfoundation.org):
Digitální gramotnost proti kybernetické kriminalitě
Schopnost Čechů částečně ovládat ICT, ale poměrně riskantním a nezodpovědným způsobem, dokládají i aktuální výzkumy. Dokladem toho je situace, kdy téměř 74 % respondentů mediálního výzkumu v ČR uvedlo, že využívá sociální sítě, přitom téměř desetina z nich nemá nastaveno žádné omezení pro veřejnost u vlastních sdílených dat (zdroj: epravo.cz). Velmi závažné nedostatky v digitální gramotnosti pak přináší poslední průzkum ČSOB z března 2017 (zdroj: novinky.cz), který odhalil, že téměř 16 % osob používá stejné heslo do internetového bankovnictví jako do jiných veřejných služeb a 44 % uživatelů si toho heslo nikdy nemění. V tomto kontextu ještě více eskaluje digitální hrozby studie společnosti SplashData (zdroj: independent.co.uk), která uvádí, že dokonce i v roce 2017 byly nejčastější světově používaná hesla „123456“, „password“, „12345678“, „qwerty“ a „12345“. Výsledky podobně riskantního chování uživatelů pak odráží průzkum společnosti SafeNet, kdy 76 % českých firem přiznalo v roce 2015 narušení svých IT systémů či dat. Přitom více než 2/3 sofistikovaných útoků na firemní infrastrukturu jsou vedeny právě přes koncové uživatele.
Navzdory širšímu využívání ICT masami lidí však nejde ruku v ruce vyšší bezpečnost chování uživatelů, což potvrzuje dokonce i Česká národní banka, která monitoruje vybraná kritéria bezpečného chování na internetu poslední čtyři roky v tzv. Indexu bezpečnosti ČBA. Jeho aktuální úroveň je 59 %, což je nejhorší výsledek od roku 2013 (zdroj: novinky.cz). Alarmující je, že 56 % uživatelů buď nepozná zabezpečené stránky, nebo bezpečnostní prvky kontroluje jen někdy (zdroj: gordic.cz). Simulaci přímého ohrožení bankovních účtů uživatelů proto realizovala v roce 2017 ČSOB, která si tak chtěla otestovat klienty a vytvořila falešný odkaz na internetové bankovnictví, který umístila do vyhledávačů. Jen za jediný měsíc ho využilo přes 61 000 lidí, téměř třetina z nich dokonce opakovaně. Kdyby to nebyl experiment, případní hackeři by mohli tyto klienty připravit až o 20 milionů korun (zdroj: csob.cz).
zdroj: https://www.ciat.edu/huge-opportunities-ahead-for-cyber-security-careers/
Závěr
Shrneme-li dobré důvody pro digitální gramotnost, pro zaměstnavatele je jím jistě argument zajištění kybernetické bezpečnosti společnosti, která stojí a také padá nejen na bezpečnosti vnitřní IT infrastruktury, ale bohužel i na posledním zaměstnanci, který má do firemní sítě a informačních systémů svůj přístup. Dobrý důvod digitální gramotnosti pro osobní přínos je pak zamezení digitálního vyloučení (a to nejen u osob starších ročníků) a především pak ochrana vlastních počítačů a mobilních zařízení, které jsou dnes nejčastější bránou k osobním citlivým datům a systémům, spravující nejen vlastní finance, což je minimálně argument, na který by měl slyšet každý…
Diskuze: 
Diskuze k článku