Český telekomunikační úřad zveřejnil Zprávu o vývoji trhu elektronických komunikací v letech 2012–2017. Zpráva je plná statistických údajů, takže ve zkratce – nejčastějším připojení k internetu je pevné bezdrátové, nejrychleji roste připojení optikou.
Pokud nemáte po večerech co číst, zajímají vás statistické údaje, nebo si chcete udělat obrázek o trhu elektronických komunikací v ČR na základě dat Českého telekomunikačního úřadu, tak tady máte 94 stran čtení v podobě Zprávy o vývoji trhu elektronických komunikací 2012–2017 se zaměřením na roku 2017. Jde o trošku jiné čtení, než jsou pravidelné výroční zprávy ČTÚ, ale pracuje se se stejnými údaji. Spoustu těchto dat si pak můžete stáhnout na data.ctu.cz a udělat si svoje vlastní grafy a vlastní pohledy na ně.
Než se pustíte do čtení tohoto článku i samotné zprávy, tak je potřeba se vypořádat s metodikou a interpretací dat a jejich souladu s realitou. ČTÚ data sbírá v režimu zákona o elektronických komunikací, což mimo jiné znamená, že data odevzdávají jen podnikatelé v elektronických komunikacích.
Nejde o statistické šetření, takže ČTÚ logicky nemá data o tom, kolik „členů“ mají různé spolky poskytující připojení k internetu, stejně jako různé bytové domy, kde někdo podobným způsobem začal s STA a dnes se chová jako hyperlokální ISP. Půjde minimálně o desítky tisíc přípojek, které se v žádných statistikách neobjeví. Stejně tak se dá zpochybňovat kvalita dat, ale platí, že co podnikatelé ČTÚ odevzdali, s tím se musí pracovat.
ČTÚ si to uvědomuje, ale jiná data nemá a ani nemá žádné zákonné možnosti, jak je získávat. Já jako autor článku si to uvědomuji také. Nadto bych měl pár metodických poznámek k tomu, jak ČTÚ data zpracovává a vyhodnocuje, ale na to vždy v textu upozorním. Takže pojďme k samotným grafům.
Na začátek si pojďme říct pár velkých čísel. Podle Českého statistického úřadu bylo v ČR ke konci roku 2016 4 347 840 domácností. Z toho 1 322 993 domácností byly čistě důchodců, bez pracujícího člena domácnosti. Podle ČTÚ na konci roku 2016 bylo aktivních 3 084 979 přípojek k internetu, bez rozlišení, zda jde o domácnosti či firmy. Ze zdrojových dat ČTÚ to zjistit lze, ale pro účely tohoto článku jsem to nepočítal.
Podle Českého statistického úřadu mělo 3,3 milionu domácností počítač, což je 76 %. U domácností s dětmi je to 95 %, u domácností důchodců jen 30 % – proto jsem jejich počet vypíchnul. Na základě statistického šetření ČSÚ také přibližně 3,3 milionu domácností mělo připojení k internetu. To je víc přípojek, než udává ČTÚ – rozdíl tvoří připojení přes mobilní sítě a právě neveřejné sítě (spolky, bytové rozvody). Z dat nicméně vyplývá jedna věc:
Každá domácnost, která má počítač, má současně i připojení k internetu. Bariéra k rozvoji počtu internetových přípojek tak evidentně není nedostatečná výstavba, ale to, že domácnost nemá zařízení, které by k internetu mohla připojovat, resp. o připojení nemá zájem. Pro pořádek je třeba dodat, že mobil má téměř každá domácnosti v ČR.
A nyní již ke slibovaným technologiím. Dominuje to, co ČTÚ označuje jako WiFi. Jde o pevný bezdrátový přístup (FWA) ve volných pásmech, každý chápe, o co jde, takže to označení nebudeme nijak zpochybňovat. Za FWA pak ČTÚ označuje pevné bezdrátové připojení v licencovaných pásmech. Má u nás naprosto zanedbatelný podíl, ale označení je opět zažité. A počet přípojek zde naroste s rozvojem sítí 3,7 GHz.
V grafech nevidíte pevné připojení přes LTE, stejně jako připojení přes „mobilní“ LTE. Důvod je prostý – mobilní operátoři nereportují toto připojení samostatně. Z jejich tiskových zpráv lze odhadnout, že jde o desítky tisíc až nízké stovky tisíc připojení. S rozvojem sítí 5G, za které se začnou označovat i sítě 3,7 GHz, se bude muset ČTÚ zamyslet nad změnou metodiky i názvoslovím, ale řekněme, že ještě pár let mají na Úřadě čas používat současný reporting.
Jen pro zajímavost – toto je rozložení inzerovaných rychlostí. Rychlosti vyšší než 30 Mb/s tvoří zhruba polovinu. S platností Nařízení EU 2015/2120 by měly telekomunikační firmy uvádět zákazníkům i běžně dostupnou rychlost. V reportingu pro ČTÚ není a metodika pro měření se teprve teď zavádí do praxe, takže porovnání není, ale v budoucnu bude určitě ČTÚ sbírat i tento údaj. U inzerovaných rychlostí klesá podíl nejpomalejší kategorie (2,1 %) a roste podíl vyšších rychlostí, které by měly splnit parametry NGA. Potěšující je, že se téměř čtvrtina přípojek má inzerovanou rychlost přes 100 Mb/s, což však neznamená, že si zákazníci za tuto rychlost zaplatili – jen že to přípojka umožňuje.
A ještě pohled na to, jak se vyvíjí podíl jednotlivých technologií (bez mobilního přístupu) na připojení k internetu. První místo si setrvale drží již zmiňovaná WiFi, která odskočila přípojkám xDSL, jejichž absolutní počty i podíl lehce klesají. Graf to nerozlišuje, ale ke konci loňského roku bylo 257 tisíc aktivních přípojek ADSL a 618 tisíc přípojek VDSL; v roce 2010 nebyla hlášená jediná aktivní přípojka VDSL.
Stabilně roste počet přípojek CATV (HFC) o asi 20 tisíc přípojek ročně a nejrychleji rostoucí kategorií jsou optické přípojky FTTH/B, které jsou s 570 tisíci na úrovní kabelových přípojek a jejich podíl i počty porostou. ČTÚ nesleduje kategorii FTTC – na čísla by bylo potřeba se zeptat CETINu. V jeho zprávách najdete údaj o třetině přípojek nabízejících více než 100 Mb/s (tady zřejmě půjde z velké části o něco, co jde zařadit do kategorie FTTC) a další třetině s rychlostmi aspoň 50 Mb/s.
Na tomto grafu vidíte historický vývoj vykázaných inzerovaných rychlostí xDSL přípojek. Nejrychleji rostou samozřejmě přípojky s rychlostmi vyššími než 30 Mb/s, ale překvapivě také ty v rozmezí 10-30 Mb/s. Jde zřejmě o růst v důsledku zavedení vektoringu a je otázkou, zda je půjde dále zrychlit. CETIN zavádí i bonding, tak uvidíme, zda s těmito linkami půjde ještě něco dělat. Stále je dost linek s rychlostmi 2-10 Mb/s, ale ty mizí a z grafu jde vidět, že s jejich úbytkem přibývá dvou rychlejších kategorií. Bohužel ne jen té nejrychlejší.
Ze strany státu i velkých operátorů je FWA v bezlicenčních pásmech vytýkáno, že jde o nestabilní a pomalé připojení. Stabilitu ČTÚ nezjišťuje, ale inzerované rychlosti ano:
Vývoj je podobný jako u přípojek xDSL. Roste počet přípojek s rychlostmi nad 30 Mb/s, nejrozšířenější kategorií jsou přípojky s rychlostmi mezi 10 až 30 Mb/s. Ty by měly jít zrychlit do kategorie NGA (většina ISP s tím počítá a plánuje to), ale zákazníci za vyšší rychlosti nechtějí platit.
O potenciálu bezlicenčních FWA pak vypovídá tento graf, který nepracuje s inzerovanou rychlostí aktivních přípojek, ale maximální rychlostí disponibilních přípojek (tedy i neaktivních). Čtvrtina se v budoucnosti stane nekonkurenceschopná z pohledu rychlostí, čtvrtina už dnes umí nabídnout rychlost vyšší než 100 Mb/s. Tato data pocházejí z tzv. elektronického sběru dat a ČTÚ může tyto údaje změřit, takže lze tyto údaje rozhodně považovat za důvěryhodné (což tedy někteří pracovníci MPO rádi zpochybňují, aniž by pro takové tvrzení měli v ruce jediné měření od ČTÚ…).
Že problém s rychlostmi není záležitost infrastruktury a možností sítí, ale nízké rychlosti jsou dány malým zájmem českých domácností platit za rychlejší internet, ukazuje i tento graf. Nejrozšířenější službou poskytovanou na optických linkách bylo připojení s inzerovanou rychlostí 30-100 Mb/s. To je jasně dáno zájmem zákazníků. Druhou nejrozšířenější rychlostní kategorií jsou linky s více než stomegabitovou rychlostí, kde v mnoha případech jde o rychlost základní, protože daný poskytovatel nechtěl mít nižší rychlosti v nabídce. Kdyby je tam zařadil, spousta zákazníků mu tam kvůli nižší ceně přejde. Třetí nejčastější rychlost u optických připojení je 10-30 Mb/s, nad čímž můžeme kroutit hlavou, ale ekonomická realita českého trhu s připojením k internetu je neúprosná. Nicméně je zde hezký potenciál pro zrychlení odebírané služby, nebo alespoň k vykázání linky do statistik jako gigabitové disponibilní přípojky…
Co z grafů vyplývá?
Jednoduchá odpověď by byla, že vůbec nic 🙂 Každý si tam najde to, co chce. Není vidět žádné přelévání mezi technologiemi připojení k internetu – roste počet připojovaných domácností a podíly jednotlivých technologií jsou dány spíš možnostmi výstavby než technologickou konkurencí. Ani růst optiky není dán úbytkem jinde, i když dlouhodobě se samozřejmě optické sítě zakousnou do podílů xDSL a WiFi. Jestli něco vidět jde, tak je to zrychlování ve všech typech přístupových sítí. Což je dobrá zpráva v kontextu téma českých telekomunikací posledních let – dotací na sítě NGA. Ukazuje se totiž, že telekomunikační firmy staví a zrychlují i bez jediné koruny dotací. Teď už jen zbývá přesvědčit zákazníky, že by si měli pořídit rychlejší připojení…
Bonusový obrázek na závěr – současná dostupnost infrastruktury (disponibilní přípojky) s rychlostmi vyššími než 30 Mb/s (NGA)
A jen pro jistotu poznámka na závěr – rychlosti v grafech, o kterých je tento článek, jsou inzerované rychlosti, tedy to, co o připojení tvrdí jeho poskytovatel, nikoliv reálné naměřené rychlosti zákazníky či ČTÚ.
Diskuze: 
Diskuze k článku