Lesk a bída ADSL v Česku.

Existence života mobilního Internetu v Česku byla popsána v prvním článku, kde jsme tak poznali i skutečnou míru pokrytí mobilních datových technologií u nás. To nám proto dnes již umožňuje brát mnohé aktuální tiskové zprávy mobilních operátorů (jako např. zde) se značnou rezervou, neboť primární účel mobilního Internetu, tj. skutečnou mobilitu nám nezaručí jen dostupnost sítě v centru měst či na sídlištích kde lační operátoři sbírají tučná procenta pokrytí obyvatel, mobilita by se měla vztahovat i k širokému okolí měst či pokrytí venkova. To se ovšem u mnoha z proklamovaných případů ani zdaleka neděje a halasně zveřejňovaný údaj o pokrytí mobilním Internetem se tak nadále mlhavě váže jen k počtu obyvatel…

Druhý článek nám připomněl, že tak trochu Babylon připomíná situace tuzemských bezdrátových sítí, kterých se zde sice urodilo požehnaně, ovšem mnoho z nich nedosahuje dále než „za humna“, byť existují světlé výjimky jako např. Mojewifi.net (uživatel může využívat libovolných hot-spotů tohoto poskytovatele ve Zlínském kraji) či wifi.wia.cz (SMS zprávou za 50 Kč je možné zaplatit jednorázové připojení na 24 hodin především v různých místech Karlovarského a Středočeského kraje) ale o celorepublikovém měřítku si zatím lze nechat jen zdát (samozřejmě s výjimkou Wi-Fi sítí mobilních operátorů T-Mobile či Telefónica O2, kde ovšem cena rozhodně není lidová a pohybuje se při nárazovém připojení (paušál je o něco zvýhodněn) od cca 72 Kč do 150 Kč za hodinu – operátor Vodafone sice na svých stránkách wifi.vodafone.cz již pěkných pár měsíců vybízí své zákazníky k bezplatnému využívání jeho Wi-Fi sítě, když tak chce ovšem zákazník učinit, je mu sděleno že Vodafone žádnou Wi-Fi síť neprovozuje a o těchto stránkách vlastně ani nic neví… 🙂 ). Kýžený Wi-fi roaming tedy u nás stále čeká na svou příležitost – třeba mu bude již zmíněný Eduroam Wi-fi roaming založený na protokolu RADIUS (umožňující autentizaci a autorizaci uživatele mezi sítěmi) dobrým vzorem, který bohužel dosud nikdo v naší zemi nenásledoval…

Vývoj a stav současných možností bezdrátového a mobilního připojení v České republice byl – ať už příjemně překvapující či nikoliv – tedy popsán v předchozích článcích, dnes se proto zaměříme na staré dobré připojení k Internetu „po drátu“ a sice na dnešní nejčastější druh vysokorychlostního připojení k Internetu u nás, kterým je v domácnostech (viz. http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/internetova_infrastruktura) i v podnicích (viz. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/2_internet_a_jeho_vyuziti) technologie ADSL (zkratka od Asymetric Digital Subsciber Line, neboli asymetrická digitální účastnická linka), a to navzdory jejímu dřívějšímu velmi pomalému rozvoji (kdy jsme dosahovali nejnižší penetrace přípojek DSL na 100 obyvatel mezi rozvinutými zeměmi – viz. http://www.internetprovsechny.cz/clanek.php?cid=190), bržděnému tuzemskými vysokými cenami i nízkými datovými limity (množství možných přenesených dat měsíčně).

My jsme DSL, jedna rodina…

Jak již bylo uvedeno, ADSL je zkratka pro označení asymetrického, neboli nerovnoměrného DSL, což se vyznačuje tím, že maximální rychlost tzv. uploadu (přenosu dat z klientského počítače na server, tedy „odesílání dat“) není stejná jako maximální rychlost tzv. download (přenosu dat ze serveru na klientský počítač, tj. „stahování dat“), který dosahuje až několikanásobně vyšších rychlostí, což je dáno cílem technologie o maximalizaci využití přenosových vlastností telefonní linky po které uživatelé obvykle mnohonásobně vyšší množství dat stahují, nežli odesílají.

ADSL patří do rodiny technologií DSL, často označované také jako xDSL, což nám zdůrazňuje existenci více variant tohoto připojení, mezi kterými se tak kromě ADSL vyskytují dále i technologie SDSL (Symmetric DSL – nabízí rovnoměrnou rychlost pro upload i download), VDSL (Very High Speed DSL – poskytuje symetrický či asymetrický přenos ovšem s mnohanásobně vyššími rychlostmi než ADSL či SDSL), HDSL (High Bit-rate DSL) či IDSL (ISDN DSL) – blíže o všech těchto technologiích viz. článek na adrese http://www.internetprovsechny.cz/tech.php?ts=ADSL&cid=115. Všechny tyto technologie mají tedy společného jmenovatele, čímž je využití stávajících telefonních linek jako internetové přípojky s vysokorychlostním přenosem dat (tzv. broadband). Za dobu existence telefonních linek se poměrně slušně jejich pokrytí rozšířilo, ovšem skutečné přenosové možnosti telefonní linky se vždy využívaly jenom z malé části, neboť i klasické měděné dráty umožňují propouštět více než jen křaplavý hlas telefonních hovorů. Ten totiž využívá z možného spektra frekvence přenášené po drátu jen malé pásmo v rozsahu 300-3400 Hz – a právě nevyužívané frekvenční pásmo bylo potenciálem klasických telefonních drátů, který začaly využívat DSL technologie pro internetové přípojky k přenosu dat, samozřejmě při zachování původního přenosu hlasu pro běžné telefonování.

Slasti a strasti ADSL

Zdálo by se proto jako ideální využití téměř všudypřítomných telefonních linek pro broadbandové připojení k Internetu, ovšem kamenem úrazu je přirozená ztráta signálu vedeného klasickými měděnými dráty u kterých je po překročení určité délky ztráta již nepřijatelně velká pro využití ADSL. Tím je proto použití této technologie omezeno na vzdálenost účastníka (uživatele Internetu) na teoreticky maximálních 8 km (pro reálný provoz spíše maximálně 5 km) od digitální telefonní ústředny operátora (resp. zde umístěného zařízení nazvaného DSLAM tzn. DSL Access Multiplexor, které přenášená data všech účastníků vlastně propojuje s Internetem). Právě toto omezení je však v současné době pro zajištění kvalitní přípojky ADSL značný problém. Mnozí účastníci telefonních linek na venkově samozřejmě nesídlí v dostatečné blízkosti od DSLAM, která je mnohdy až v nejbližším městě vzdáleném mnohem dál než limitní hodnoty technologie ADSL připouštějí. Navíc i při splnění této limitní vzdálenosti platí, že čím dále je účastník od DSLAM, tím pomalejšího datového přenosu je ADSL schopno – například již cca 5 km od DSLAM lze dosáhnout teoreticky maximálně cca 1 Mbps (reálně však ještě o dost méně), neboli může sice využívat nabídky ADSL třeba 16 Mbit/s ovšem je mu to k ničemu neboť za svůj zaplacený poplatek více než 1/16 této maximální rychlosti nezíská. To je právě fakt, který poskytovatelé ADSL šikovně skrývají za slovíčko „až“ ve svých nabídkách, kde sice uvádějí i „rychlost až 16 Mbitů/s“ ale tuto a mnohdy ani poloviční rychlost vzdálenějším účastníkům nikdy negarantují. Podívejme se proto, jaké jsou možnosti maximální dosažitelné rychlosti přenosu dat při různých vzdálenostech účastníka od DSLAM (na horizontální ose níže uvedeného obrázku je vzdálenost v metrech, na vertikální přibližná dosažitelná rychlost přenosu dat v Kbitech za sekundu) a to u starší verze ADSL či novější ADSL 2+ která je používaná u přípojek s vyššími rychlostmi:

(zdroj: http://www.ispreview.co.uk/broadband_DSL.php)

Honba za Megabity za sekundu připomíná již tak trochu marketingovou honbu za Megabity obrazovými u fotoaparátů s tím rozdílem, že na tyto rychlosti dosáhnou jen ti v lokalitách nejbližších DSLAM poskytovatelů. Podívejme se proto na výběr nejrychlejších a středně rychlých nabízených ADSL tarifů některých poskytovatelů a u nich uživateli skutečně dosahované přenosové rychlosti dat Internetu, resp. průměru ze skutečně naměřených rychlostí což ale zdaleka nemusí znamenat – podobně jako u průměrného platu ČR – že by této rychlosti většina zákazníků někdy dosáhla. Výsledky ale velmi dobře osvětlují význam magického slovíčka „až“, tolik oblíbeného v reklamních kampaních poskytovatelů.

(zdroj statistik: www.rychlost.cz)

Pro názornost se ještě podívejme na výsledky v grafické podobě, jasně ukazující zřetelné nuance mezi nabízenou teorií a skutečnou praxí…

Ještě více při zemi nás pak ponechají nedávné výsledky skutečných měření rychlosti Internetu přes ADSL (na adrese http://www.speedmeter.internetprovsechny.cz/) a to u celého segmentu zákazníků Telefónica O2, z nichž vyplývá, že u cca 19 % uživatelů těchto přípojek ještě na začátku letošního roku nepřesahovala průměrná rychlost downloadu dokonce ani 1 Mbps.

ADSL a situace v České republice

Jak již bylo v úvodu zmíněno, Internet přes ADSL si v České republice poměrně těžko razil cestu a teprve nedlouhou dobu je zde situace srovnatelná se zahraničím. To ovšem bohužel nic nemění na tom, že stav poskytovatelů je stále poněkud neutěšený a se svými zákazníky leckdy manipulují jak na šachovnici – kupříkladu původní zákazníci ADSL poskytovatele Nextra přešli sloučením společnosti pod poskytovatele GTS Novera, ten ovšem poté své zákazníky (domácnosti a malé podniky) přesunul společnosti T-Mobile (viz. tisková zpráva), otázka je zda jde o přesun poslední. Takovéto opouštění segmentu malých podniků a domácností ve zdejších krajích ale bohužel rozhodně není výjimkou – naposledy totéž udělal poskytovatel České Radiokomunikace, který své zákazníky rovněž přenechal společnosti T-Mobile (viz. článek a oficiální zpráva vydaná T-Mobile ).

Dobrou zprávou pro dnešního uživatele Internetu přes ADSL je dlouho očekávané zrušení tzv. FUP (Fair User Policy), tj. restriktivní politiky uplatňované poskytovateli Internetu na zákazníky, kterým byla při překročení stanovených limitů (např. 3 GB stažených dat měsíčně) automaticky snížena rychlost Internetového připojení až na zlomek původně dostupné a to až do doby nového zúčtovacího období (obvykle následujícího měsíce) či pokud si zákazník doplatil zvýšení limitu (např. o další 3 GB dat).

Naopak známým neduhem současných nabídek ADSL je vysoká tzv. agregace, což znamená že kapacita přípojky je dělena mezi velký počet uživatelů a tedy ve výsledku citelné snížení naší rychlosti Internetu od poskytovatele v okamžiku, kdy se k němu připojují další uživatelé. Obvyklá hodnota agregace u standardních tarifů je 1:50 a tedy rychlost našeho aktuálního připojení k Internetu může klesnout až na jednu padesátinu pokud je současně připojeno všech padesát uživatelů, jež se o rychlost přípojky dělí. Takováto změna rychlostí může tedy způsobovat značnou nestabilitu rychlosti připojení, kdy nám tak Internet chvíli může jít opravdu rychle a další minutu již velmi pomalu. Samozřejmě že existují u ADSL i tarify s nízkou agregací (např. 1:8), ty jsou ale již o poznání dražší a pro běžné zákazníky tak finančně nepříliš přívětivé. Obecně internetové přípojky ADSL trpí mnohem vyšší agregací než například přípojky přes technologii Wi-Fi či kabelovou TV v obdobné cenové hladině. Zajímavým srovnáním proto může být ukázka nabídek připojení k Internetu od stejného poskytovatele technologie ADSL a Wi-Fi.

Nyní se tedy konečně podívejme na současné nabídky (pro domácnosti a malé podniky) připojení ADSL k Internetu a to u desítky českých poskytovatelů této technologie. V tabulce jsou přehledně uvedeny jednotlivé nabízené tarify, samozřejmě vždy s popisem rychlostí downloadu, uploadu, agregace, dále zda poskytovatel aplikuje na připojení FUP či nikoliv, nechybí samozřejmě standardní nezvýhodněná měsíční cena za tyto služby (někteří z uvedených poskytovatelů aktuálně sice nabízejí i akční nižší ceny, tyto nabídky jsou ale časově velmi omezeny – viz. Internet od O2 za 400 Kč – akce končící 15.6.2010) – v závorce je vždy uvedena cena za kterou poskytovatel umožňuje tzv. „naked ADSL“ což je možnost využívat připojení prostřednictvím ADSL i na neaktivní telefonní lince to znamená bez dalších poplatků telefonnímu operátorovi za pevnou linku. V posledním sloupci tabulky je pak uvedena minimální doba užívání Internetu přes ADSL kterou si poskytovatel stanovuje ve smlouvě – její nedodržení bývá leckdy peněžně sankcionováno.

Porovnejme si nyní tarif, který je u všech poskytovatelů identický z hlediska rychlosti a agregace (rychlost 8192 kbps pro download a 512 kbps pro upload při agregaci 1:50) pro názornost v grafu:

Tolik tedy z dnešního dílu série článků o připojení k Internetu v České republice, tentokráte věnovaného technologii ADSL. Nezbývá než popřát méně marketingových iluzí a více kvality internetovému připojení pro nás uživatele…

Štítky: ADSL.

Diskuze k článku

kokes48, 22. 4. 2011 (22:55):

pred vanocemi jsem si koupil od VODAFONE Lg opti. one. Internet behal svizne necele 2 mesice.Od te doby hruza a des.Mam i spatne skusenosti od O2. Chci jit na Voip ale stale nemuzu se rozhodnout ke komu jit na Internet. Muze nekdo poradit. 23.4.2011

krakonoš, 25. 6. 2010 (10:58):

Staré? Zcela určitě! Dobré? kdejaký garážový ISP nabídne přes Wifi lepší parametry, o cenzuře a bonzování (logování provozu) nemluvě! ADSL u nás je na maximu toho, co může nabídnout a se stoupajícím počtem přípojek se budou jejich parametry už jen zhoršovat, v důsledku vzájemného rušení. Zcela nedávno oznámil Vodoprd, že snižuje, (už tak mizernou), rychlost uploadu. A spousta zatím jakž takž spokojených uživatelů se už brzy dočká toho, že s přibývajícím počtem dalších klientů jim začne klesat rychlost a stoupat poruchovost.