Po výrocích ministryně operátorů Marty Novákové, která hrdě navázala na odkaz Jana Mládka a jeho poradců, se strhly závody politických stran v tom kdo nás zachrání od drahých mobilních dat a následnou rvačku o zásluhy o dobro spotřebitele. Nechme stranou kdo a v jakém pořadí s čím přišel a pojďme se podívat na ten kouzelný proutek jehož švihnutím se má český retailový trh mobilních telekomunikačních služeb vyléčit.
Jak Piráti, tak i Andrej Babiš jsou přesvědčeni, že příchod dalšího operátora stávající oligopolní prostředí promění na konkurenční spotřebitelský ráj. Návrh obou rivalů se v podstatě skládá ze tří částí a to snížení smluvní pokuty při nedodržení smluvního závazku ze stávajících 20% na 5%, zrychlení převodu čísla na 2 nebo 3 dny z aktuálních 10 dnů a zjednodušení vlastního přechodu na jednu návštěvu. Vlastní příchod čtvrtého operátora si nechme na později a podívejme se podrobně na jednotlivé návrhy.
Snížení smluvní pokuty při předčasném ukončení smlouvy
Pokud žijeme v právním státě, pak uzavření smlouvy je svobodný a dobrovolný akt všech smluvních stran. Zákon o elektronických komunikacích (dále jen ZEK) neřeší jen smluvní vztahy mezi zákazníky a mobilními operátory, ale se všemi poskytovateli služeb elektronických komunikací, tedy i ISP, kterých je v ČR více než tisíc a podnikají na rozdíl od oligopolního světa mobilkářů ve vysoce konkurenčním prostředí.
ZEK původně povoloval na trhu elektronických komunikací uzavírat s koncovými spotřebiteli smlouvy na dobu určitou s maximální dobou trvání omezenou na 2 roky. Ve většině případů zákazník akceptací smluvního závazku získával různé benefity – lepší cenu, vyšší množství dat, zvýhodněnou cenou telefonu, modemem či instalací zdarma a podobně. Na trhu s fixním připojením, kde panuje mnohem větší konkurence má spotřebitel obvykle na výběr zda uzavře smlouvu bez závazku či jej bude akceptovat výměnou za nějaký benefit. Na mobilním trhu řešili poslanci problém s nízkou konkurencí tak, že s vaničkou vylili i dítě a při jedné z novelizací umožnili spotřebiteli se závazku vyvázat za podmínky úhrady 20 procent zbývajících závazků. Empiricky to k žádnému zlepšení situace na mobilním trhu nevedlo, naopak poškodilo stovky malých ISP, kterým poslanci přes noc udělali ze smluv papír vhodný tak na zápal do kamen.
Na základě čeho dospěli Piráti a Andrej Babiš k přesvědčení že posun od dalších 15 procentních bodů trhu jakkoli pomůže, když nepomohl předchozí posun o 80 procent ? Je to jen zoufalé plácnutí do vody, které ukazuje bezradnost politické reprezentace.
Zrychlení převodu čísla
Další novelizace ZEK přinesla zrychlení převodu čísla. Reagovala na tehdejší praxi, kdy převod čísla trval okolo 40 dní a nastavila maximální dobu převodu na 10 dní. Převody čísel v praxi dnes trvají cca 4 dny. Zrychlení převodu o den či dva žádnou změnu na trhu nepřinese. Není to operace, kterou by spotřebitel dělal 3x do měsíce a 10-denní lhůta je dostatečně komfortní.
Zjednodušení převodu čísla
Je pravdou, že dnes musí spotřebitel nejdřív u opouštěného operátora získat takzvané ČVOP – jednací číslo výpovědi, které pak předá operátorovi, který číslo přejímá. Tento postup lze možná zjednodušit a optimalizovat, ovšem stávající praxe má svoje důvody a to především bezpečnostní, aby nedošlo ke zcizení čísla. Tak složitý proces, aby představoval větší bariéru pro migraci zákazníků, to ovšem není ani dnes.
Příchod čtvrtého operátora
Výše uvedené úpravy ZEK mají dle představ Pirátů i ANO ulehčit vstup na trh dalšího operátora, který by se mohl přihlásit do chystané aukce 700 MHz a 3.5GHz pásem. Vstup čtvrtého operátora pak má přinést vyšší konkurenci na trhu a kýžené zlevnění služeb. To jistě může, ale také nemusí být pravda. Na evropském trhu najdete skutečně success stories, kdy právě příchod čtvrtého operátora vedl k zásadnímu zlevnění, např. v Polsku či Itálii. Ale v třeba v Nizozemí žádnou změnu nepřinesl. Vstup na trh pro nového hráče znamená investice v řádech desítek miliard korun a kompetici na plně saturovaném konzervativním trhu. Cenová válka je pro něj jen další mínus v tabulce pro a proti vstupu na náš trh.
Ostatně jaký počet mobilních infrastrukturních hráčů je správný ? Jeden, dva nebo pět ? Ceny mobilních tarifů nesouvisejí s velikostí státu, koncentrací SIM, geografií území jak se nám snaží prezentovat APMK nebo mírou čerpání služby a konkurencí WiFi dle vedení MPO, ba ani s příjmy či kupní silou obyvatelstva. Žádný z těchto argumentů pro obhajobu vysokých cen v naší kotlince při podrobnějším zkoumání neobstojí. A pokud projdeme data v jednotlivých zemích EU, zjistíme, že ani počet vydaných licencí není rozhodující. Například v Rakousku, kde působí 3 MNO jsou ceny výrazně příznivější než v sousedním Maďarsku, kde jsou právě 4. Přitom Rakousko má složitější geografické podmínky, vyšší kupní sílu obyvatelstva, atd …
Co tedy může přinést skutečnou změnu?
Nízké ceny přináší vysoká konkurence na trhu, kdy si zákazník může volit ze široké nabídky a svobodně si z ní vybírat. Alespoň pro tuto chvíli neuvažujeme skoro anarchistický přístup ke spektru, který panuje v pásmech s generální licencí (a poměrně dobře v nich funguje!!!, což je téma na samostatnou a delší úvahu), ale pouze obecně přijímaný konzervativní přístup, kdy je počet infrastrukturních hráčů (MNO) díky nedostatku místa ve spektru omezen regulátorem. V Evropě typicky na 2, 3 nebo 4. Toto omezení limituje konkurenci na daném trhu a může vzniknout plně nebo částečně oligopolní prostředí, což se právě u nás děje.
Konkurenci mohou zásadně zvyšovat takzvaní virtuální operátoři, kteří sami infrastrukturu nevlastní, ale využívají stávající infrastrukturu MNO (mobilní operátor z angl. Mobile Network Operator), kterou nakupují za velkoobchodních nabídek. A právě tady leží hlavní příčina vysokých cen mobilních dat a volání na českém trhu. Velkoobchodní nabídka dlouho nebyla vůbec k dispozici a když už se objevila, nesnese srovnání s vlastní nabídkou jednotlivých MNO. Virtuálové jsou pak buď plně nebo částečně ve vlastnictví jednotlivých MNO a je to jen fíkový list pro jejich vlastní nabídku či cross sale s partnery, nebo živoří na okraji zájmu, kdy na ně zbývají nelukrativní segmenty trhu.
Klíč k situaci leží v pozici regulátora
trhu, tedy ČTÚ, jeho síle, ochotě, vůli a kompetenci jednat, plus podpoře jeho
činnosti dalšími institucemi, hlavně vlády a MPO. Jenže tady všechny
instituce dlouhodobě a systematicky selhávají. Vlády nemají v oblasti
telekomunikací dlouhodobě žádnou ucelenou strategii ani neprojevuje reálný
zájem o tento segment, mimo občasných úvah nad sektorovou daní. MPO je
personálně vyprázdněné a pokud už se projeví, působí spíše jako zástupce
stávajících operátorů, než organizace řešící rozvoj průmyslu.
A vlastní ČTÚ ? Jeden příklad za všechny. V aukci pásma 3.6-8 GHz, které patří do pásem pro budování 5G sítí, jsme v připomínkovém řízení požadovali vyčlenění 40MHz bloku pro potřeby regionálních a malých ISP po vzoru některých zemí, třeba Slovenska. ČTÚ tuto připomínku vypořádalo s tím, že nemá zájem na tříštění spektra a přístup menších hráčů na trhu k němu vyřešení povinná velkoobchodní nabídka. Jenže ta nakonec ve finálních podmínkách aukce nebyla. A tak žádný ze čtyř úspěšných účastníků aukce transparentní velkoobchodní nabídku nemá a jen jeden nabízí omezenému počtu partnerů nějaký omezený přístup.
Stejně
jako v minulém desetiletí přistupoval regulátor k margin squeezu (stlačování
marží) na xDSL linkách bývalého Telecomu, přistupuje stejně liknavě s nezájmem
i regulaci velkoobchodní nabídky na mobilní hlas a data. Nezájem regulátora v
oblasti fixního připojení vedl k marginalizaci či krachu virtuálních operátorů
(např. Nextra) v tomto segmentu, byl ale vykompenzován budování vlastní
infrastruktury alternativními operátory. Proto máme dnes na poli fixního
připojení vysoce konkurenční trh s levnými službami. To ale na mobilním trhu
díky výše zmíněným důvodům není možné, alternativní infrastrukturu prostě nejde
vybudovat.
Dokud toto nepochopí politická reprezentace a nevytvoří
tlak na regulátora, který povede buď ke vstupu agresivního čtvrtého operátora
na trh, nebo vytvoření férové a konkurenceschopné velkoobchodní nabídky,
nejlépe ke kombinaci obojího, žádné kosmetické změny zákona o elektronických
komunikacích situaci a postavení spotřebitelů na českém trhu nezmění.
Diskuze: 
Diskuze k článku