Do meziresortního připomínkového řízení znovu zamířil návrh zákona o usnadnění výstavby sítí elektronických komunikací. Jaké novinky přináší a co bude znamenat pro výstavbu sítí NGA?
Již podruhé do meziresortního připomínkového řízení zamířil návrh zákona o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Pokud ho schválí vláda ČR a projde zákonodárným procesem (schválení v Poslanecké sněmovně, poté v Senátu a podepsání Prezidentem), potom by měla být do české legislativy transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU z 15. května 2014 (PDF verze je zde).
Směrnice klade za úkol transponovat ji za úkol do legislativy členských zemí do 1. ledna 2016 s účinností od 1. července 2016. Minimálně v případě České republiky se to ukázalo jako velmi ambiciózní plán. Je jasné, že přinejmenším schválení do 1. 1. 2016 již není reálné. Termín pro připomínky je 7. 12.
I kdyby se předkladatel, ministerstvo průmyslu a obchodu, s připomínkami vypořádalo během úterý – což asi nelze jinak, než připomínky ignorovat – a ve středu by ministr Mládek přinesl návrh na zasedání Vlády, již se nepodaří přidat tento zákon na program probíhající schůze Poslanecké sněmovny. Nemluvě o tom, že jen těžko se dá předpokládat, že Sněmovna, která bude již tradičně paralyzovaná kvůli pozdnímu projednávání státního rozpočtu, by rozhodla, že tento zákon projedná procedurou schválení zákona v prvním čtení (tzv. zrychlené projednání). I když možné to teoreticky je.
Součástí návrhu ministerstva průmyslu a obchodu není jen samotný zákon, ale také technická novelizace dalších dotčených zákonů – o elektronických komunikacích, stavebního, energetického, o obcích, krajského, o hl. m. Praze, základních registrech, kompetenčního a nakonec zákona o správních poplatcích.
Co zásadního návrh ministerstva přináší?
Tou hlavní změnou je zřízení Jednotného informačního místa, podřízeného Ministerstvu vnitra, které vede Registr pasivní infrastruktury a v koordinaci s odvětvovými regulátory a úřady (ČTÚ, ERÚ, vodoprávní úřad, stavební úřady) rozhoduje spory o přístup k této infrastruktuře a koordinaci prací.
Obecně se předpokládá, že jiné než technologické náklady na stavbu telekomunikačních sítí (stavební a výkopové práce, administrativní náklady) mohou tvořit až 80 % nákladů na stavbu těchto sítí. Tyto náklady by měla zmiňovaná směrnice i nový zákon výrazně snížit. Což je mimochodem předpoklad pro využití dotací pro sítě NGA – ani jinak benevolentní EU nechce podporovat utrácení veřejných prostředků za situace, kdy se ví, jak náklady snížit.
Hlavním cílem, který si klade za cíl Evropský parlament a Rada ve směrnici, je snížit náklady díky lepší koordinaci výstavby sítí (náklady na stavební a výkopové práce tak lze rozdělit mezi více firem) a odstranit duplicitní sítě tam, kde se dokáži firmy domluvit. A nemusí jít jen o telekomunikační firmy, může docházet i ke koordinaci energetických a telekomunikačních firem, nebo využití rekonstrukcí vozovek a ulic k pokládce optických kabelů.
Z pohledu České republiky je třeba vyřešit jiné problémy. Je to především vyžadování vysokých věcných břemen (služebností) ze strany samospráv. K tomu jsou ale nuceny současnou legislativou. Aby neměli starostové obavy, že když nebudou chtít věcná břemena za optické sítě, budou trestně stíháni jako špatní hospodáři, dává jim nově zákon tuto možnost. Stejně tak by se mělo zjednodušit územní řízení a proces vzniku věcného břemene.
Díky registru pasivní infrastruktury pak má docházet k upřednostnění využití již existující infrastruktury, namísto budování nové a drahé. Za pasivní infrastrukturu pak směrnice považuje kabelovody, potrubí, šachty, rozvodné skříně, sloupy, stožáry, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce. Mezi směrnicí a návrhem zákona je pár drobných rozdílů, které začínají už v definiční části.
Například podle článku 2 odstavce 2) Směrnice se za fyzickou infrastrukturou rozumí jakýkoli prvek sítě, který je určen k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě. A ve výčtu je kromě toho, co jsme popsali v předchozím odstavci, uvedeno i „kabely, včetně nenasvícených optických vláken,…“
Návrh zákona ale obsahuje formulace (§2 odst. 1a) „fyzickou infrastrukturou (se rozumí) jakýkoli prvek sítě, který je způsobilý (nikoliv určen, pozn. autora) k umístění jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě…“
Pokud se začtete do směrnice a zákona, objevíte takových drobností více. Na výslednou situaci nebudou mít příliš velký vliv, nicméně je zajímavé, že zatímco občas je návrh zákona tvořený čistě metodou copy-paste, což by nebylo v případě implementace směrnice, navíc kvalitně přeložené do češtiny, nic špatného, tak jindy se projevuje až zbytečná kreativita.
I když si spousta čtenářů dokáže vybavit situace, kdy toto slovíčkaření bude hrát roli, mnohem podstatnější je, jak se budou řešit spory. Řešením sporů je pověřeno Jednotné informační místo, což bude úřad podřízený Ministerstvu vnitra. Protože se předpokládá, že většina sporu bude meziodvětvových, bude se tento úřad koordinovat s dalšími regulátory, nejčastěji asi zřejmě s ČTÚ a ERÚ.
Zákon zavádí konkrétní termíny pro řešení sporů, nicméně na konkrétní praxi si bude třeba počkat. Spory se budou řešit podle správního práva a bude možné se odvolávat k soudu. Podle našich informací o agendu sporů nikdo z potenciálních státních institucí nestojí a tak přestože ministerstvo vnitra není v telekomunikacích zrovna populární, tentokrát je třeba mu přiznat, že si o tuto agendu neřeklo, ale že na něj zbyla. Což neznamená, že to je správné.
Podnikatelé v elektronických komunikacích, ale prakticky každý, kdo má v majetku cokoliv, co může být označeno za fyzickou infrastrukturu podle návrhu tohoto zákona, by si měli prostudovat nové povinnosti, zejména poskytovat informace, odpovídat na žádosti a koordinovat stavební práce. Zákon obsahuje konkrétní termíny a povinnosti, jejichž nedodržení je správním deliktem. Dá se předpokládat, že právě tady bude docházet k nejvíce porušením zákona a především sporům mezi firmami o přístup k infrastruktuře nebo naplnění informační povinnosti.
Na to, co zavádí nový zákon a Směrnice je možné se dívat z více úhlů. Je nesporné, že usnadní a zlevní výstavbu telekomunikačních sítí. Na druhou stranu přináší nové povinnosti a to především poskytnout svou fyzickou infrastrukturu konkurenci. Můj osobní názor je, že dobrým poskytovatelům telekomunikačních služeb zákon umožní rychleji růst a poskytovat kvalitní a levnější služby a stejně tak se nemusí bát, že poskytnou infrastrukturu méně kvalitní konkurenci, protože ta bude u zákazníka vždy až jako druhá volba. Nicméně vášeň tento zákon určitě vzbudí.
Čtení na dlouhé zimní večery:
Diskuze: 
Diskuze k článku