Zatímco v minulém článku jsme si řekli více o nebezpečích, které dětem na internetu a z internetu hrozí, dnes se podíváme detailněji na praktické situace, zejména pokud jde o sociální sítě a chování na internetu.
Z minulého dílu už asi víte, že bezpečnost není otázka nastavení softwaru či hardwaru, ale je to záležitost chování. Správné nastavení považujme za nezbytnost, která ale sama o sobě bezpečí proti netechnickým rizikům nezajistí.
Již víte, že vaše dítě může být v online světě poměrně snadno podvedeno. A vy jako rodič kvůli tomu můžete přijít o peníze. Takže nic nezkazíte tím, že už od útlého věku budete dětem vštěpovat do hlavy finanční gramotnost a naučíte ho hospodařit s penězi. A zejména budete klást důraz na fakt, že nic není zadarmo.
Jdeme utrácet peníze online
Na pěkné peníze totiž můžou přijít i hry, které jsou na mobilech a tabletech zadarmo. Protože je spíše pravidlem, než výjimkou, že se v nich dají kupovat předměty. Resp. za koruny či eura si můžete nakoupit virtuální měnu, která se hrou získává velmi obtížně. Za tu se již nakupují předměty, vylepšení nebo situace (životy), které jsou díky pokročilým algoritmům hráčům (vašim dětem) nabízeny tak, aby bylo velmi těžké je nechtít.
To odmítnutí je na vás, jako rodičích. Pokud jednou začnete v hrách nakupovat to, co dítě chce, už z toho kolotoče nevystoupíte. Samozřejmě že u malých dětí budete zadávat heslo nebo otisk prstu vy. Dříve či později ale pořídíte dítěti platební kartu. Což má i další výhody, třeba na tu kartu můžete posílat kapesné, můžete tam převést peníze, když je dítě třeba na škole v přírodě či na delší dobu od vás a potřebuje něco urgentně zaplatit. Platí, že pokud má dítě vlastní přístup k platbám online, pak je můžete kontrolovat jen do výše zůstatku na kartě.
Opět jde o situaci, kterou asi znáte z prvního výletu, kam dítě vyrazí bez vás, zato s kapesným. Utratí jej celé. Moudrý rodič se nebude ptát za co, sortiment Coca coly ve stáncích s občerstvením si umí představit sám. Při nákupu v hrách nastane totéž. Důležitější proto je vysvětlit dětem pravidla, jak s penězi nakládat a to zejména s ohledem na bezpečí online.
I pro vás by mělo platit, že máte dvě karty. Jednu nosíte u sebe a dá se s ní platit a vybírat z bankomatů. Nejde s ní ale platit online, takže v případě krádeže přijdete jen o peníze do výše limitu pro platbu bez zadání PINu. Druhá karta leží v šuplíku a platíte s ní online – číslo, platnost a CVC máte někde bezpečně poznamenané. S touto kartou pro změnu nejde vybírat z bankomatu a platit u obchodníků. Měla by podporovat 3D secure transakce (což ale může u online nákupů působit problémy) a ideálně by na ní měly být jen ty peníze, které právě chcete utratit. Ne každá banka umí více (virtuálních) účtů, resp. pracovat takto s kartami a online převody mezi účty/kartami, ale jde to a nemusí vás to stát ani korunu.
Učte svoje dítě, jak se platí online. Třeba že na zařízeních Apple se nikdy nezadává číslo karty a že na Androidu se používá taky Android Pay a ne přímé zadání čísla karty ve hře/aplikaci. Že na webu je potřeba spojení https a i tak se kontroluje před platbou certifikát. A že na žádosti emailem o zadání jakýchkoliv platebních údajů se neodpovídá, na odkazy se nekliká a adresa internetového bankovnictví se zadává vždy ručně. Vždy, ne z bookmarků. Je to trošku nepraktické, ale klíče od bytu si taky nedáváte pod rohož přede dveřmi, abyste je pohodlněji našli a navíc je ochránili před tím, že vám je ukradne kapsář.
Stejně tak se neposílají peníze kamarádům a známým, kteří zrovna z nějakého šíleného důvodu nemůžou zaplatit/peníze jim přijdou zítra a oni musí něco zaplatit teď apod. Rozhodně se neposílají kliknutím na odkaz, který vám přijde messengerem a i kdyby vám přišlo číslo účtu, kam je máte poslat, tak pokud je takový účet v jiné bance, stejně nepřijdou peníze hned. Doporučení? Pokud vás někdo žádá o peníze online, zavolejte mu a domluvte se. To platí, i když vás budou žádat děti – i těm někdo může ukrást identitu. Sami přece jdete příkladem…
Nepřeposílají se i kódy, které vám mají přijít na váš mobil, protože dotyčný zrovna svůj mobil nemůže použít a potřebuje někam nechat poslat kód pro platbu. Žádná banka neumožní změnit mobil pro potvrzovací kódy, pokud nebude moci ověřit, že je v držení oprávněného majitele účtu. Takže i kdyby mělo dojít ke změně na váš mobil, bude k tomu potřeba to nejdříve z vaší strany potvrdit. To jistě může být ten první kód, který vám přijde. Ale s téměř stoprocentní jistotou jen útočník už získal přístupy k vašemu internetovému bankovnictví a k převedení peněz z vašeho účtu už potřebuje jen kód, který vám banka pošle. Na váš autorizovaný mobil, ale od vašeho účtu, ne od účtu známého, za kterého se vydává útočník. Okrást takto dospělého není těžké, podvést děti je ještě lehčí.
Proč máš babičko tak velké uši?
Pokud se někdo vydává za někoho jiného, bude obvykle předstírat, že je kamarád/známý vašeho dítěte. Pokud získá na dálku přístup k mobilu či počítače někoho, za koho se vydává, může relativně přesvědčivě takto vystupovat. V aplikacích pro posílání zpráv bude stále zobrazený pod správným jménem a je tedy třeba ostražitost a rozpoznat změny v chování či způsobu komunikace. To se nedá naučit z učebnic, k tomu je třeba získat cit a zkušenosti. Takže to dítěti vysvětlete a pak držte palce, ať to zvládne. V případě nejistoty je vždy dobré zavolat na konkrétní telefonní číslo – útočník by musel mít mobil fyzicky a to se stává jen výjimečně.
Další způsob, jak předstírat někoho jiného, je vytvořit si falešný profil, typicky na Facebooku. Stačí jen stáhnout fotky z originálního profilu, vytvořit si falešný a pod nějakou záminkou požádat o přátelství. Tou záminkou může být třeba to, že „původní profil zná každý, toto bude profil jen pro nás, pro omezenou skupinu lidí“, případně „k původnímu profilu mají přístup rodiče, takže se tam moc o ničem nebav, teď budu i tady, tento profil neznají“.
Ten druhý důvod může být klidně pravdivý, ale i fakt, že kamarád vašeho dítěte skrývá profil před rodiči, by měl vést dítě k ostražitosti. A vy prosím svému dítěti do profilů na sociálních sítích, emailů a aplikací na posílání zpráv nechoďte, stejně jako si je nepřidávejte na Facebooku. Protože tím jen přinutíte svoje dítě založit si taky další profil, o kterém už ale tentokrát nebudete mít ani ponětí. A bude tam řešit úplně jiné věci než na tom profilu, kam máte přístup, protože zde bude předstírat slušňáka. Budou to vědět všichni kamarádi, samozřejmě kromě vás.
V relativně anonymním prostředí internetu je velmi snadné se vydávat za někoho úplně jiného. Lidé vylepšují svoje životopisy, hodně se přikrášlují na seznamkách a lepšími se budou dělat i na sociálních sítích. Případně se budou vydávat za jinou identitu. A to je ještě ten lepší případ. Horší je, když tam někdo bude lákat děti k setkání, když z nich bude lákat intimní fotografie nebo informace, kterých může zneužít. Toto dětem musíte vysvětlit – bavit i online se mají jen s těmi, které znají fyzicky a pokud není možné se potkat, je třeba identitu na druhé straně ověřit. Samozřejmě že ne naskenováním pasu či nějakého průkazu, ale třeba dobrým googlováním, zeptáním se „společných“ známých apod.
Na ukradenou či vymyšlenou identitu nemusíte narazit jen v konverzaci. Identitu může někdo ukrást i vašemu dítěti. Proto je třeba pomoci dětem zabezpečit jejich účty. Začněte emailem, byť to není zrovna něco, co by dnešní děti považovaly za sexy komunikační nástroj. Pořád je to ale něco, bez čeho se ještě dlouho neobejdou. Naučte je jedno pravidlo – jeden email se používá na komunikaci a druhý na registrace do různých služeb. A ten druhý, servisní, má šíleně obtížně zadatelné heslo a přihlašuje se k němu ze zařízení, u kterého jsme si jistí, že neobsahuje škodlivý software.
Všechna potvrzení z online služeb se pak posílají na servisní email. Zatímco ten první může někdo „hacknout“, třeba tak, že ve škole odpozoruje přihlašovací heslo, u toho druhého nemá šanci – pokud se k němu přihlašuje dítě jen doma. Jinde to stejně nepotřebuje. Toto chování nevyžaduje žádné speciální znalosti – pouze disciplínu při dodržování pravidel.
Tam, kde to jde, zapněte dětem dvoufaktorovou autentizaci. Ideálně pro změnu kontaktních a potvrzovacích údajů, pro běžné přihlašování by to byl opruz. Samozřejmě tam, kde jde o peníze, se musí dítě naučit přihlašovat vždy dvoufaktorově. Protože zatímco jeden kanál lze kompromitovat, mít pod kontrolou dva současně vyžaduje schopného útočníka. Ovšem pozor, myslete i na to, že pokud má útočník pod kontrolu mobil dítěte, potom mu nepomůže, že z mobilu zadává heslo a opisuje kód z sms – obojí útočník může přečíst. Je třeba mít druhý kanál oddělený i fyzicky (heslo zadávat na počítači, sms opisovat z mobilu), což se lépe řekne než v případě dětí udělá. Ty totiž často mají jen ten mobil. Ale alespoň jim vysvětlete rizika a snažte se je naučit, ať na ně myslí.
Co se může dávat na internet a posílat do skupin?
Dohodněte si s dětmi jednoduché pravidlo – nebudou nikam zveřejňovat nic o rodině (na Facebook) a nebudou to ani posílat do uzavřených skupin v různých komunikačních aplikacích. Sice to nedodrží, ale mělo by to pravidlo existovat. Vy byste se tím měli řídit taky, i když mnohem lépe než dítě posoudíte, co ještě na Facebook dát můžete a co ne. Berte to ale i z té druhé strany – co vám přijde ok, může být pro vaše dítě trapné, takže pokud chcete dávat jejich fotky na internet, zeptejte se. Dítě vám to – alespoň menší – většinou neodmítne, ale vy je naučíte tomuto přístupu a třeba se taky zmírníte v tom, co na sociálních sítích publikujete. Málokterý dospělý to dodržuje, ale stále platí – verba movent, exempla trahunt. Já taky slibuji, že zrovna tímto odstavcem se budu řídit mnohem více než dosud.
Prvním místem, kam vaše děti budou cokoliv posílat, jsou zřejmě uzavřené skupiny např. ve WhatsAppu, až dostanou svůj první mobil. Tyto skupiny jsou někde už v první třídě, ale i kdyby ne, na prvním stupni s nimi počítejte. Vysvětlete dětem, že i když jde o opravdu uzavřenou skupinu, cokoliv tam pošlou se může kdykoliv někde objevit. Vysvětlete jim, že nic, co je odesláno, už nikdy nelze ze všech míst smazat. Takže jestli nechtějí, aby je někdo fotil v nepříjemných situacích (a může jít jen o hloupý výraz po ránu na škole v přírodě), tak to nemají dělat ani ony. I tak se to ale stane a v tu chvíli to musí hlavně vydržet.
Později si děti pořídí Facebook. Byť se už dlouho mluví o tom, že ji mladí opouštějí, je to stále nejpopulárnější sociální síť. Má sice požadavek na minimální věk 13 let, ale ten nikdo nedodržuje. Někde založí účet dětem už rodiče při narození potomka. Facebook má jednu výhodu oproti jiným sítím – lze nastavit, kdo vidí jaký obsah a pro koho je vůbec viditelný samotný profil. Toto s dětmi pečlivě projděte a trvejte na tom, že mají mít profily uzavřené a mají mít poměrně striktně nastavené soukromí. A čas od času to s nimi projděte. Rozhodně to ale nedělejte bez jejich vědomí a nekontrolujte obsah – jen nastavení. Samozřejmě to předpokládá, že se v nastavení vyznáte…
Z Facebooku vám děti nejspíš přijdou na Instagram a na Youtube. Protože tam je jejich obsah dostupný celému světu. A celý svět jim může dávat lajky a čím víc lajků, tím bude vaše dítě uznávanější mezi podobně postiženými. O tom můžete diskutovat, můžete kroutit hlavou, ale víte co s tím svedete, že? Nenechejte se uchlácholit tím, že si u těchto otevřených profilů pročtete diskusi a nic šíleného tam nenajdete (taky nic, čemu byste moc rozuměli či tu diskusi chápali). Protože úplně jiná debata mezi „fanoušky“ a vaším dítětem se povede v privátních komunikačních kanálech.
Tady si připomeňte odstavce o vydávání se za někoho jiného a vzpomeňte, že jste o pár odstavců (a let dítěte) řešili pravidla pro to, co se může online říkat a zveřejňovat. Pravidla a disciplína při jejich dodržování. Abyste to měli složitější, už neuspějete s argumentem, že jde o konverzaci s úplně cizími lidmi. Protože ti lidé můžou být pro vaše dítě známější a sympatičtější, než spousta jejich spolužáků, které potkává denně.
Co s tím můžete dělat? Vůbec nic. Stejně jako dítě pustíte s kamarády ven a nebude je kontrolovat přes GPS a odposlech, tak je musíte pustit do online světa. Pokud budou děti dobře vychované a budou znát zásady bezpečného chování, tak to zvládnou. Pokud ne, budou mít problém online i offline.
Další díly:
1. Děti a bezpečí z/na internetu – jde to vůbec nějak zajistit?
3. Děti a bezpečí na internetu – nastavení hardwaru
Diskuze: 
Diskuze k článku