Co je Bezdrátová Praha

Tento článek vyšel na adrese http://bezdratova-praha.cz/co-je-bezdratova-praha/. Server Bezdratova-Praha.cz jsme vyhradili jako portál pro vše, co se okolo tohoto projektu děje.

„Bezdrátová Praha“ je projekt Hlavního města Prahy, jehož cílem je pokrýt část města (nebo lépe celé město) signálem WiFi (bezdrátová technologie umožňující přístup do datové sítě) a nabídnout přes tuto technologii přístup k veřejným informacím a potažmo i Internetu.

Tento projekt má být hrazen z rozpočtu Hlavního města, investice mají přitom vyjít na 88 milionů včetně DPH, dohromady s náklady na 5letý provoz pak 342 milionů s DPH. Původně měla cca. 37 milionů přidělit Evropská unie a dalších 7 milionů stát, ovšem v srpnu 2006 dočasně a v lednu 2007 finálně rozhodlo Ministerstvo pro místno rozvoj (MMR) a tyto peníze na základě pochybností Evropské unie a ÚOHS nevydalo.

Za tyto peníze má být vystaveno v přibližně třetině Prahy 580 přístupových bodů, po rozhodnutí o nepřidělení dotace z EU (jež byla omezena právě na onu třetinu Prahy), zvažuje magistrát rozšíření projektu na území celého hlavního města. Projekt měl dle zadávací dokumentace pokrývat celé území zvolených městských částí, přibližně třetina vysílačů by byla umístěna na 4 patrových budovách, zbytek na lampách veřejného osvětelní.

Projekt byl po konzultacích s EK rozdělen na dvě „fáze“ – městský „intranet“ – přístup k veřejným informacím a služby pro městské organizace, fáze 2 – a přístup k Internetu, jež je podle zadávací dokumentace projektován pro 50 tisíc uživatelů platících 100 Kč měsíčně. Tento Internet by měl být podle této upravené verze nabízet ostatní poskytovatelé na základě velkoobchodní nabídky.

Fázi 2 podle předběžných zpráv Evropská Unie i ÚOHS shledávají jako něco, co výraznou měrou poškozuje hospodářskou soutěž a nebude tedy s velkou pravděpodobností povolena. Pro pochopení tohoto stanoviska je třeba zamyslet se, co by taková síť znamenala pro ostatní sítě a i pro uživatele. Zkusme to tedy nyní.

Podle zadávací dokumentace má být nabízen vysokorychlostní Internet za 100 Kč měsíčně. Sdružení Internet Pro Všechny provozuje největší databázi WiFi sítí v České Republice, jež zahrnuje na 790 poskytovatelů z 5700 obcí, včetně jejich nabídek, máme tedy výborný přehled o trhu bezdrátového připojení k Internetu v ČR. Žádný český poskytovatel takové připojení za takovou cenu nenabízí, na základě tohoto faktu můžeme zcela zodpovědně prohlásit, že taková nabídka je pod úrovní nákladů.

Nabízet něco pod úrovní nákladů je nezákonné, je to porušení českých i evropských pravidel hospodářské soutěže, a pro pochopení škody pro uživatele si musíte představit dlouhodobé důsledky – krátkodobě by taková nabídka uživatele potěšila, bylo by to výrazně levnější než nabízí jiné sítě, změnili by tedy poskytovatele. Ostatní sítě by tak ztrácely zákazníky, i u poskytovatelů, kteří by přistoupili na návrh Prahy, by realizace takové služby znamenala odchod zákazníků z jejich komerčně provozovaných bodů na body založené na dotované nabídce. Z toho by začala stagnovat výstavba nových sítí, existující komerční body by již nebyly nadále rentabilní a rušily by se, nakonec by zde neexistovala žádná alternativní nabídka – žádná konkurence. A dopady trhu, na kterém nefunguje konkurence si jistě již dokážete představit.

Druhý, závažnější problém je, že by se toho dopouštěla „státní firma“ za veřejné peníze – soukromý subjekt totiž musí vždy brát ohled na své investory a vše koná na vlastní riziko a investuje vlastní prostředky – jeho krach znamená ztrátu vlastních peněz a proto mu podnikatel předchází – investuje rozumně, vytváří rezervy, jedná na základě obchodních úvah. Naopak veřejnoprávní instituce na nic takového brát ohled nemusí, nejde to takzvaně „z jejich kapsy“. A komerční firmy nemají žádnou možnost jim konkurovat, protože stát může investovat libovolné prostředky a nabízet služby za libovolné ceny, aniž by mu hrozil krach – prostě zvýší daně či se (ještě více) zadluží. I toto jednání je nezákonné a říká se mu veřejná podpora.

Na tomto principu byl založen komunismus – každou službu či produkt nabízela jedna státní firma, soukromé subjekty neexistovaly, každý musel pracovat pro stát. Existující pražští poskytovatelé dostali přesně stejnou nabídku a jsou fakticky nuceni pověsit svou živnost na hřebíček a pracovat pro stát (veřejný internet). Podobně v roce 1948 fungovalo znárodnění zemědělských podniků – stát se postaral, že neměli žádný odběr a všichni byli nuceni přejít pod jednotná zemědělská družstva. Je tedy z podivem, že projekt Bezdrátová Praha tak vehementně podporují starostové a představitelé pravicové ODS.

Na setkání Prahy s provozovateli WiFi sítí dne 8.2.2007 změnila Praha po několkráte svou obhajobu smysluplnosti tohoto projektu a prohlásila, že velkoobchodní nabídka bude založena na nákladech, tedy že se nebude jednat o veřejnou podporu, a tedy že by neměl vzniknout ani první problém, neboť by ceny nebyly tak nízké. Pojďme tedy počítat.

Náklady na vybudování projektu 88 milionů včtně DPH, za tuto částku postaveno 580 bodů. Náklady na jeden bod jsou tedy přibližně 150 tisíc. Náklady na 5 let provozu jsou 254 (342-88) milionů, tedy 87,5 tisíc ročně. Pro srovnání – náklady na vybudování komerčně stavněných přístupových bodů se pohybují okolo 10-30 tisíc Kč, roční provoz na bodech s podobným pokrytím stojí přibližně třetinu až polovinu této částky. I kdyby oněch zmíněných 100 Kč byl poplatek za jednoho uživatele, muselo bych jich na jednom bodě být minimálně 80, aby se to vyplatilo. A jak vám potvrdí kterýkoliv poskytovatel WiFi, takový počet o 400-700% překračuje realitu.

Ovšem každý rozumný provozovatel bude mnohem raději investovat prostředky do vlastní sítě – nad zákazníky, kteří by se „přes něj“ připojili pomocí tohoto projektu by neměl žádnou kontrolu, nemohl by jim dost dobře přinést jakoukoliv výhodu oproti konkurenci a zákazník by mu mohl během vteřiny odejít, pakliže by někdo jiný na stejném bodu nabídl třeba jen o korunu levnější službu.

I kdyby ale něco takového bylo realizovatelné a nepoškozovalo to poskytovatele ani uživatele, zadotování takto vystavené infrastruktury by podle stejných zákonů poškozovalo komerční poskytovatele infrastruktury, kterých je v Praze také několik desítek. I proto se nechal zástupce ÚOHS slyšet, že fáze 2 by podle jeho názoru byla zamítnuta i kdyby se nakrásně všichni zástupci WiFi operátorů a magistrát dohodli.

Toto je popsán jen jeden problém a zmíněna jen problematika fáze 2. Další informace budou následovat.