Nebudete moci v odkazu použít titulek odkazovaného článku a za odkaz možná platit. A hostingové firmy budou kontrolovat, co na web nahrává. Ano, i tak se dají vykládat poslední kroky EU vykládat. Skončíme s cenzurou a evropským firewallem jako v Číně?
Směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu (původní návrh – CZ, návrh změn, které prošel hlasováním EP – EN) a návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci šíření teroristického obsahu online – EN. To jsou dva evropské legislativní dokumenty, které vzbudily minulý týden velké emoce a velké obavy.
Hlas lidu má jasno – jde o zavádění cenzury a konec internetu, jak ho známe. Pokud teda vaším běžným internetem není jeho čínská verze; v tom případě to pro vás nebude nic nového a pořád na tom budete v EU lépe. Hlas médií to má složitější. V případě Směrnice o autorském právu část médií bojovala za kontroverzní články 11 a 13, které vnímala jako spravedlivé řešení svých sporů s americkými giganty Google a Facebook, jenže Nařízení o boji s teroristickým obsahem by přineslo povinnosti a náklady i médiím.
Mediální pozornost byla věnována především Směrnici o autorském právu, protože jde o dlouho diskutovanou problematiku, jde najít názory z obou stran a píšící novináři mají nějaký názor, který hájí. U Nařízení o teroristickém obsahu se v problematice spíše nevyznají, boj proti terorismu se podporuje vždy, bez ohledu na to, co konkrétní nástroje znamenají, a navíc pro píšícího novináře to neznamená prakticky nic. Hodně to znamená pro IT a správce webů a editory diskusí a právníky v redakcích, ale ti zase nečtou, co se v evropské legislativě děje, takže panika zatím nenastala a přijde, až bude pozdě.
Z doporučení k nařízené cenzuře?
Pojďme se tedy podívat na to, co je z našeho pohledu závažnější, protože se může dotknout opravdu každého, kdo poskytuje nějaké služby na internetu, kam si může uživatel nahrát vlastní obsah. Jde o diskusní platformy (tedy i diskuse pod články), o ty, kdo poskytují hosting (prakticky každý ISP), až po provozovatele mailových serverů (každá firma), byť tady to není přímo explicitní a povinnosti tady můžou být vymáhány až při opravdu tvrdém výkladu Nařízení.
Ve stručnosti – v návrhu Nařízení se říká, že v případě žádosti odpovědných úřadů musí provozovatel služby odstranit do hodiny požadovaný obsah. No a samozřejmě by měl aktivně používat nástroje, které vůbec zabrání tomu, aby nějaký zákazník či uživatel podobný obsah do služby nahrál. Takže to v prvním případě znamená mít člověka, který žádost přijme a do hodiny požadavek splní. V druhém případě mít software, který bude nahrávaný obsah kontrolovat. A pozor – ne jen odkazy nebo přímo videa na identifikované teroristické weby. Ale kontrolovat se má i třeba i text, který oslavuje teroristické činy, tedy každou diskusi. Třeba takové Novinky nebo iDnes by mohly diskuse radši úplně zavřít J
Zaměstnanci stojí peníze a pro některé bezplatné služby, živené provozovateli nebo z malých objemů reklamy by to znamenalo konec. Totéž platí i pro filtrační software, který bude spíše drahý a zcela jistě neúčinný. Samozřejmě by mělo platit, že dozorový úřad by měl jinak přistupovat k nadnárodní korporaci a malé firmičce, jejichž filtry budou plus mínus podobně neúčinné, ale znáte to – ve výsledku bude rozhodovat ne kvalita filtru, ale schopnost právníků bránit se vůči kontrole a následné pokutě.
Zatím jde o návrh Nařízení, které teprve čeká projednávání. Ale vzhledem k tomu, že ještě nedávno šlo o doporučení, po kterém obvykle následuje Směrnice (členské státy přijímají vlastní legislativu, která by měla odpovídat relativně neurčité Směrnici) a až poté Nařízení (po „harmonizaci“ prostřednictvím Směrnice se tímto legislativa v celé EU sjednocuje), přičemž Směrnice se přeskočila a máte tady rovnou návrh Nařízení, tak se dá předpokládat, že jde ne o výmysl evropských poslanců, ale právě členských zemí a že ty si dokážou podobnou legislativu v EP prosadit.
Pokud tedy odněkud hrozí hrozba cenzury, je to od tohoto Nařízení. Protože teď půjde o takzvaný teroristický obsah. OK, ten ještě jde relativně dobře definovat, i když i tam je velmi široká šedá zóna, která se bude muset vypořádat s rozdílem mezi teroristickým aktem a bojem za nezávislost. A nemusíme chodit ani na Blízký východ třeba do Izraele a Palestiny, ale stačí řešit Korsiku, Baskicko nebo třeba street art fotky z Ulsteru (pozn. autora: píšu to sem takto záměrně, nemusíte mi psát váš názor na problematiku, díky).
Až se nějak provozovatelé služeb, které budou kontrolovány, vypořádají s personálním obsazením lidí, kteří budou obsah mazat a nasadí nějaký software, který bude nahrávaný obsah kontrolovat, může přijít někdo s požadavkem na to, aby podobná pravidla platily i pro autorský obsah. Jen tedy bude třeba hodný a nebude to chtít odstranit do hodiny, ale do druhé dne. Tlaky a návrhy na to existují a jsou velmi silné. Nebo by třeba někdo mohl chtít podobně bojovat proti nelegálnímu hazardu (= neplatícímu daně), kde by dal na odstranění/zablokování patnáct dnů, že.
Můžete se smát, že když to bude fungovat podobně jako u hazardu nebo se seznamem zakázaných webů ve firemních sítích, kde se stačí přepnout na wifinu pro návštěvníky, tak se vlastně nic neděje. Z pohledu zákazníků/uživatelů se fakt nic moc nestane. Z pohledu firem, které to budou muset implementovat, jde ale o pořádný zásah.
Bude se platit za odkazy?
Co tady máme ze strany EU v otázce „cenzury“ dál? „Slavné“ články 11 a 13. Článek 11 ve stručnosti říká, že autor odkazovaného dokumentu (technicky – vlastník práv k odkazované URL) bude moci regulovat, jak se bude daný dokument odkazovat (zda je možné použít titulek článku nebo ne, např.) a pokud bude někdo chtít použít náhled na odkazovanou stránku (pod tím si představte i stručnou anotaci/část textu např. ve vyhledávání Google nebo náhled článku na Facebooku), tak bude mít autor nárok na část příjmů, který ten, kdo odkazuje, díky tomu získá.
Vybírání poplatků je ještě ta jednodušší věc. Kolektivní správci už dnes vybírají poplatky za audiovizuální díla, takže rozšíří svou působnost a nějak podobně spotřebují část vybraných poplatků a těm největším autorům (protože ty menší nezaregistrují nebo je odradí od registrace) něco pošlou. Poplatky z prázdných médií znáte, tak se třeba zavedou podobné poplatky i z připojení k internetu. Nenapovídám, jen varuju.
Posuzování, co ještě odpovídá Směrnici bude složitější, půjde o složité právní spory, ale zdá se téměř jisté, že Google a Facebook si s tím nějak poradí a média na tom budou v dlouhodobém horizontu hůře. Ne proto, že je převálcují ti, kdo žádné poplatky chtít nebudou a nebudou omezovat šíření. Ale protože se stanou ještě více závislými na Google a Facebooku (a dalších platformách, které přijdou nebo se prosadí). A taky proto, že si média možná nevšimla, že stále více odkazů se šíří v uzavřených skupinách v různých messengerech a u starší české generace třeba mailem. To prostě zpoplatnit nejde. Ono to totiž ani nejde ani monitorovat. Ještě se tak dá zkasírovat Facebook za odkaz článku v Groups, ale těžko ve WhatsApp a podobných. Nařídit zpoplatnění samozřejmě jde.
Pojďme k článku 13. Ten říká, že mají provozovatelé služeb mazat autorsky chráněný obsah, pokud se o tom dozvědí. Ehm, nepřipomíná mi to něco. Jo, psal jsem o tom o pár odstavců výše. V klidu, zatím nejde o povinnost pro každého, ale pro poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, což máme u nás Google (Youtube), asi se to vztáhne i na Facebook a najde se pár dalších. Zcela určitě to nedopadne na Ulož.to, tam bude potřeba přejít k dalšímu kroku a odpovědnost přenést na ISP v podobném režimu jako u boji proti nelegálnímu hazardu. Jak je to účinné asi tušíte…
Nechci být pesimista, ale článek 13 bude fakticky neúčinný. Ale způsobí další zátěž provozovatelům webů a potřebu problém řešit, protože přetrvává a Směrnice je nedostatečná. Takže přijde Nařízení. Mezitím bude ještě potřeba Směrnici potřeba implementovat, což znamená, že bude muset někdo, zřejmě ministerstvo kultury, napsat legislativu, která bude plus mínus záměru Směrnice odpovídat. Jak je odolné MK lobbystickým tlakům autorských svazů asi tak všichni tušíme, takže se nechejme překvapit, jak bude český zákon vypadat. To už snad radši rovnou to Nařízení, které stačí jen oficiálně přeložit a prostě bude platit.
Pohled autora – je důvod k pesimismu?
Ani jeden z dokumentů, o kterém píšu, není schválený. Reforma autorského práva sice prošla Evropským parlamentem, ale teď bude další projednání v Radě, možná další úpravy a až za dlouho bude finální hlasování v EP. Při tom se může stát cokoliv, čekají nás volby do Evropského parlamentu a tlak veřejnosti proti přijetí může být velký. Nicméně je jasný směr, kterým chce europarlament a národní vlády jít – byť se od návrhu možná nakonec distancují, vzešel od nich, po jednání národních administrativ.
Z pohledu vlád je na internetu příliš mnoho obsahu, který tam nechtějí. Snahy šíření takového obsahu bude pokračovat. Vládám vadí – zřejmě oprávněně – obsah, který způsobuje bezpečností problémy nebo nálady. Vedle touho existuje obrovský tlak autorskoprávních organizací a majitelů autorských práv, kteří chtějí více a s obsahem na internetu neumí bojovat tak, jak se za dlouhá desetiletí naučili v offline světě. Umí si ale prosadit alespoň více plateb, které mají dostávat. Média jsou pod obrovským tlakem gigantů jako Facebook a Google a neumí se s tím vyrovnat, a tak podobné snahy podporují ve falešné nadějí, že svět sice nebude jako dřív, ale budou z něj budou mít dost.
Já osobně nevidím snahu o cenzuru. Ale vidím spoustu drobných i větších kroků, které mohou internet omezit tím nejhloupějším způsobem – neřešením skutečných problémů, ale vymáháním neúčinných opatření, které dopadnou nejdříve na nejmenší firmy a nic nevyřeší. Svět se vyvíjí a internet dávno není tím, čím byl před lety. A nikdy už nebude. Je potřeba se vypořádat s autorskými právy, právem na soukromí, právem na svobodu projevu a také s národními regulacemi. Internet je možná jeden a univerzální, ale firmy, které na něm podnikají, jsou někde registrované. S právy přicházejí i povinnosti, a to i za uživateli.
To vše je potřeba nějak zohlednit. Nevím, jaké je ideální řešení, ale jsem si jistý, že legislativa zmiňovaná v tomto článku řešením není. Byť jsem si taky jistý, že bude platit. Přes to všechno jsem opatrný optimista. Optimista v tom, že když každý, komu to není jedno, bude o problematice diskutovat – diskutovat, ne se jen hádat – tak velká část z popisovaných opatření vůbec nikdy nemusí být schválena. V praxi jsem to už viděl mnohokrát, ale vždy to stále hodně dlouhodobého úsilí, které není vidět. Snad to podobně dopadne i v těchto případech.
Diskuze: 
Diskuze k článku