Všechno nakonec dobře dopadlo, vláda schválila největší prodej v naší novodobé historii a cena 82.6 miliardy korun je i největšími kritiky vlády považovaná za více než uspokojivou.
Pokus číslo 1
V následujících řádcích se vám pokusím přiblížit historii privatizace našeho ČTc a také představit nového vlastníka. Pojďme ale pěkně popořádku. Pokusy o privatizaci Českého Telecomu (dříve SPT Telecom) se táhnou již řadu let. První odprodej ve prospěch konsorcia TelSource (KPN a Swisscom), byl proveden již v roce 1995 za ministra Dyby, uzavřením ne zrovna povedené smlouvy, podle které i při minoritním vlastnictví měl partner nárok určovat management firmy. TelSource tehdy získal 27 procent akcií Telecomu a později společnost KPN zvýšila svůj podíl v SPT Telecom o 6,5 procenta. Celkově tedy konsorcium vlastnilo 33,5 procenta akcií. Proti smlouvě protestovala většina minoritních akcionářů a později již za vlády Miloše Zemana se ukázalo, že špatně uzavřená smlouva dokonce komplikuje vládě samostatný prodej svého zbylého podílu.
Pokus číslo 2
Uplynulo několik let a v roce 2002 se vláda znovu pokusila o novou privatizaci Českého Telecomu. Velmi vážným kandidátem na koupi ČTc tehdy bylo konsorcium Deutsche Bank a TDC, které bylo ochotno za 51.1 procentní podíl zaplatit celkem 1,82 mld. (podle tehdejšího kurzu tedy 55.3 miliardy korun). Skutečným vlastníkem se měl stát jen jeden ze členů konsorcia – Deutsche Bank. Firma TDC měla pouze „dodat“ manažery a podle dosažení návratu investic banky mohla získat i podíl. Viceprezident firmy Torben Holm tehdy již dokonce média informoval, že:
„Obyvatelé ČR zažijí během příštích dvou až pěti let revoluci v telekomunikacích a nejvíc to bude poznat v internetu a v oblasti přenosu dat. „
Jak se později ukázalo, jeho předpovědi byly poněkud předčasné – 3 roky uplynuly, revoluce v oblasti vysokorychlostního Internetu se zatím nekonala a důkazem je i nová broadbandová mapa Evropy, která nás v oblasti vysokorychlostního internetu řadí k spíše zaostalejším zemím EU (s penetrací něco málo nad 1 přípojku širokopásmového internetu na 100 obyvatel).
Broadbandová mapa Evropy, stav k 31.12. 2004, Zdroj: Point-Topic
Definitivně tehdejší pokus o privatizaci zkrachoval 27. listopadu, kdy ministr Sobotka celou záležitost okomentoval velmi výstižně slovy „Lze to považovat za faktický konec privatizace“ a jeho stanovisko potvrdil i privatizační poradce společnost J. P. Morgan, která uvedla, že jednání ztroskotala na nemožnosti dohody mezi kupující Deutsche Bank a tehdejším akcionářem TelSource. Strategický partner Telecomu, konsorcium TelSource, jež původně měl prodávat akcie dohromady se státem, totiž s konečnou metodou prodeje odmítl souhlasit. TelSource se nelíbila cena za výkup jeho 27 procent akcií. Jednání o prodeji komplikovala také dohoda s vlastníkem 49 procent Eurotelu – společností Atlantic West – o předkupním právu na 51 procent Eurotelu, jež vlastní Telecom. Atlantic West byl také ochoten odprodat svůj 49 procentní podíl za téměř 56 miliard korun – tato cena však byla pro Telecom až příliš veliká a čas ukázal, že se vyplatilo odkup akcií na nějakou dobu odložit.
Pamatuji si ještě na mojí návštěvu u ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, který mě na jednání našeho sdružení Internet pro všechny ohledně podpory rozvoje technologie ADSL (druh vysokorychlostního připojení k Internetu) ubezpečoval, že v případě neúspěchu privatizace se vláda razantně ujme svých vlastnických práv. Každý jsme si zřejmě pod slůvkem „razantně“ představovali něco jiného. Ve skutečnosti trvalo dalších několik měsíců než ČTc představil svou nabídku ADSL veřejnosti a do dnešních dnů sice zprovoznil více než 120 tisíc přípojek ADSL, ale zároveň přišel o víc než 217 tisíc uživatelů pevných linek.
Pokus číslo 3
Píše se rok 2005 a vláda finišuje přípravy na třetí pokus o privatizaci ČTc. Pokud se vám pokus číslo 2 zdál hodně napínavý, tak ve srovnání se současnou privatizací státního podílu v ČTc to byla „procházka růžovým sadem“. Aby vůbec byla současná privatizace možná, bylo potřeba vyřešit dva základní problémy, na kterých ztroskotal privatizační pokus číslo 2. TelSource se sám chopil iniciativy a rozhodl se svůj 27 procentní balík akcií rozprodat na kapitálovém trhu. Zde se TelSource obchod skutečně povedl, když se mu za svých 27% podařilo utržit téměř 816 mil. USD. Také nizozemská KPN se svého 6.5% podílu zbavila úspěšně (podíl koupila Credit Suisse Group za 268 mil. USD). První problém byl tedy úspěšně odstraněn.
Odkoupení 49 procentního podílu v Eurotelu od americké společnosti Atlantic West bylo o něco složitější. Ministr informatiky Vladimír Mlynář společně s tehdejším přechodným generálním ředitelem ČTc Ondřejem Felixem podnikl v březnu 2003 utajenou cestu do USA, aby zde dohodnul nové (pro ČR přijatelnější) podmínky odprodeje. Této utajené cestě média tehdy nevěnovala přílišnou pozornost, ale o necelé 3 měsíce později se Telecomu podařilo dokončit odkup zmiňovaného 49% podílu za 1.05 miliardy dolarů (což podle tehdejšího kurzu představovalo částku 27.9 miliardy korun). Telecom se tak stal stoprocentním vlastníkem Eurotelu a zvýšil tak svojí hodnotu před plánovaným třetím pokusem o privatizaci. V průběhu roku 2004 pokračovalo postupné vzájemné propojování obou společností, které začalo společnou propagací internetových služeb pod názvem Internet Expres. Koncem roku 2004 již byl Telecom s Eurotelem provázán natolik, že spolupracovali nejen v oblasti vývoje produktů, ale i v marketingu, prodeji a v oblasti nákupu. Plně konsolidované finanční výsledky Eurotelu také značnou mírou přispěly k ziskovosti Českého Telecomu.
Ještě v roce 2004 vláda rozhodla, že tentokrát se privatizace bude realizovat ve dvou vlnách. Nejdříve přímou cestou (celý balík akcií zájemci, který přijde s nejvyšší nabídkou) a v případě selhání prodejem přes kapitálové trhy. Soutěže se mohl zúčastnit každý dostatečně silný telekomunikační operátor, nebo také finanční investor, avšak vždy pouze v konsorciu s telekomunikační firmou. Předběžný zájem potvrdilo celkem 10 zájemců (6 operátorů a 4 finanční skupiny). Předběžnou finanční nabídku však učinilo už jen 5 zájemců (Belgacom, Swisscom , Telefónica a konsorcia France Télécom/Blackstone/CVC/Provident a Tiscali/PPF/J&T/InWay.
Posledně zmiňované konsorcium (PPF a J&T Finance Group) původně vstupovalo do soutěže bez společnosti Tiscali, ale vládě se telekomunikační operátor InWay nezdál dostatečně velký a zkušený. Skupina proto narychlo přibrala do party operátora Tiscali. Tato skupina také podala nejvyšší předběžnou nabídku (71 miliard Kč), zatím co švýcarský Swisscom učinil nabídku 60,9 miliardy korun, Blackstone/CVC/Providence 67,5 miliardy, Belgacom 68,3 miliardy a Telefónica 69 miliard.
Do předložení konečné a závazné finanční nabídky měly společnosti samozřejmě možnost zúčastnit se hloubkové kontroly hospodaření především prověrky aktiv, pasiv, operací a celkové výkonnosti Českého Telecomu. A zde se odehrálo první drama (pomineme-li již naplno probíhající vládní krizi), když večer v pátek 25. února Český Telecom zamítl účast Tiscali na prověrce a později 2. března se rozhodl poskytnout společnosti Tiscali pouze omezený přístup k informacím. Jako hlavní důvod uvedl skutečnost, že Tiscali jako přímý konkurent Telecomu by tak získal přístup k citlivým informacím. Celé konsorcium se tedy po ztrátě klíčového poradce (firmy Tiscali) rozhodlo z výběrového řízení odstoupit.
Také druhé konsorcium jehož součástí byl France Telecom bylo ze soutěže vyloučeno, protože požadovalo určení finální ceny až po odkupech akcií minoritních akcionářů. Takže dne 30 března. 2005 se nakonec otevřely obálky pouze třech operátorů. Nejvyšší cenu nabídla španělská Telefónica – 82,623 miliard korun (tzn. 502 Kč za akcii), druhý Swisscom chtěl zaplatit 79,2 miliard korun a třetí Belgacom 67,5 miliard korun. Jelikož jediným kritériem výběru byla cena, doporučila komise jako vítěze výběrového řízení právě Telefónicu.
Vládní krize vrcholí
Zatímco úředníci již mají o vítězi soutěže jasno, mezi politiky probíhají nelítostné mediální přestřelky a několik dnů před podpisem smlouvy s Telefónicou dokonce hrozí pád vlády. Situace došla tak daleko, že někteří poslanci neváhali vysloveně lobbovat desítkami článků a ještě více citacemi ve prospěch burzovního prodeje. Zatím co komunisté byli od začátku zastánci myšlenky, aby Telecom zůstal v rukou státu, opoziční ODS byla nakloněna myšlence burzovního prodeje. Hlavním argumentem v slovních přestřelkách byla právě cena, za kterou se ČTc prodával (ačkoliv v té době byly známy pouze předběžné nabídky). Snad nejvíce se proslavil poslanec Tlustý (stínový ministr financí), když se ve vysoce sledovaném diskusním pořadu „Otázky Václava Moravce“ nechal slyšet, že cena za Telecom by měla být podstatně vyšší, než kolik naznačují stávající nabídky. Poslanec Tlustý by si představoval jako adekvátní částku 150 miliard. K původu odhadované částky se poslanec Tlustý vyjádřil takto:
„Za loňský rok zisk společností Telecom a Eurotel dohromady byl, mám-li správné informace, 27 miliard. Všichni, kteří někdy něco privatizovali, vědí, že taková nejjednodušší metoda, jak se odhaduje cena prodávaného podniku, je sedm zisků, to znamená tento zisk krát sedm. Vynásobíte-li 27 krát sedm, je to hodně přes 150 miliard.“
Metoda odhadu zisku možná skutečně má svojí logiku, ale kde poslanec Tlustý vzal údaj o zisku 27 miliard zůstává záhadou. Podle předběžných hospodářských výsledků ČTc (v tu dobu nebyly známé konečné, auditované výsledky) byl čistý zisk celé skupiny včetně Eurotelu za rok 2004 celkem 5,568 mld. Kč. Částka, kterou si Tlustý zřejmě trochu popletl by svojí velikostí přibližně odpovídala loňské EBITHA – provozní hospodářský výsledek před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací. Ta skutečně dosahovala něco kolem 29 miliard, ale to je opravdu pouze prostý rozdíl mezi výnosy a náklady (následují ještě odpisy, amortizace a samozřejmě zdanění). Navíc poslanec Tlustý zapomněl, že stát prodával pouze 51% akcií nikoliv 100 %.
Prodej si zkomplikovala, také vláda samotná. Táhnoucí se vládní krize doslova gradovala s blížícím se dnem podpisu nové smlouvy o prodeji mezi vládou a novým vlastníkem Telefónicou. Několik dnů před podpisem podali 3 lidovečtí ministři demisi. Následovalo hlasování o vyslovení nedůvěry současné vládě Stanislava Grose, které vláda přestála jen s podporou komunistů. Na protest podává demisi další ministr, tentokrát ministr informatiky Vladimír Mlynář (ten se mimochodem významnou měrou podílel na přípravě privatizace). V atmosféře, kdy reálně hrozí demisí několik dalších ministrů nastává pro český telekomunikační trh velevýznamný den, kdy vláda hlasy všech 18 ministrů (demise prezident republiky dosud nepřijal) rozhodla o prodeji 51% podílu v ČTc pro španělského operátora Telefónicu.
Kdo je to Telefónica a co od ní lze očekávat?
Telefónica je přední celosvětovou telekomunikační společností, působící v Evropě a Latinské Americe s celkovým počtem 123 mil. zákazníků. V prosinci 2004 měla skupina celkem přes 174 000 zaměstnanců, z nichž 34 % působí ve Španělsku a 62 % v Latinské Americe. Telefónica provozuje pevnou a mobilní telekomunikační síť v 17 zemích a ve více než 40 zemích působí. Podle zemí je největší počet zaměstnanců ve Španělsku (téměř 60 000) a v Brazílii (více než 51 000), následuje Argentina (více než 15 000) společně s Peru a Chile (v každé těchto zemi 10 000). Ve Španělsku má skupina více než 80leté zkušenosti a přes 19 mil. uživatelů pevných telekomunikačních služeb a 19 mil. uživatelů mobilních služeb.
V Latinské Americe stabilně působí 15 let. Investice do infrastruktury a akvizice v této oblasti dosáhly téměř 73 mld. EUR. V roce 2004 byla Telefónica hlavním operátorem v Brazílii, Argentině, Chile a Peru a měla významnou pozici v Kolumbii, Ekvádoru, Salvadoru, Guatemale, Mexiku, Nikaragui, Panamě, Portoriku, Uruguayi a Venezuele.
V roce 2004 společnost Telefónica investovala téměř 2,4 mld. EUR do technologických inovací, tak jak je definuje OCDE. Z této částky bylo 440 mil. EUR vynaloženo na výzkum a vývoj a zbylé prostředky určeny na inovaci. Telefónica je také rozhodnuta v období 2004 – 2008 investovat do ADSL ve Španělsku dalších 3 mld. EUR. Přiložená tabulka jasně ukazuje, jak se daří technologii ADSL ve Španělsku. Podle posledních informací by chtěla Telefónica zvýšit počet uživatelů ADSL ve Španělsku v příštích 3 letech ze současných 2,5 milionu na celkem 6,5 milionu.
Předseda představenstva a generální ředitel skupiny Telefónica César Alierta, při příležitosti podpisu kupní smlouvy pronesl mimo jiné také tato slova naznačující plány této společnosti v ČR:
„Telefónica především věří v hodnotu společností, v nichž rozvíjí svou činnost. Jsme přesvědčeni, že pokud se bude dařit této zemi, bude se dařit i Telefónice, jejím zákazníkům, jejímu týmu profesionálů i jejím akcionářům. V této souvislosti bych Vám chtěl již dnes tlumočit pevný závazek Telefóniky podílet se na rozvoji informační společnosti v této zemi, aby bylo dosaženo té nejvyšší úrovně, která v Evropském společenství existuje, a přispět tak k posílení konkurenceschopnosti a rozvoji ekonomiky České republiky v tomtéž směru.“
A to je v podstatě vše důležité co mě na téma privatizace Českého Telecomu v tuto chvíli napadá. Pro úplnost by možná stálo zato připomenout, že vláda již dříve přislíbila 1 procento ze získané částky (tedy cca. 800 milionů Kč) věnovat ministerstvu informatiky na podporu rozvoje vysokorychlostního internetu v České republice. Nezbývá než věřit, že přislíbené finanční prostředky skutečně budou použity na rozvoj broadbandu. Snad by to alespoň trochu pomohlo snížit dosti velký náskok většiny zemí EU v penetraci širokopásmových technologií, který před námi tyto země mají. Na úplný závěr si neodpustím citaci dalšího výroku generálního ředitele společnosti Telefonica a pevně věřím, že pro český internet po letech strádání konečně nastanou lepší časy.
„Vstoupili jsme do úžasné země a chceme naplnit její očekávání. To je náš cíl a naše upřímné přání.“
PS: Události posledních dní (rozhodnutí ČTÚ, faktické zdražení hlasových tarifů nebo nemožnost kombinace tarifu Mini s ADSL) možná v uživatelích vzbuzují strach, že bude ještě hůř. Dosavadní kroky jsou však ještě stále v režii „starého vedení“ firmy a nový vlastník Telefónica se o ně nijak nepřičinil. Takže, hůř už být nemůže. Internet pro všechny však má určité signály, že již brzy Český Telecom po sérii nepříjemných zpráv, přijde s velmi razantní změnou ADSL (a na naše poměry to bude tentokrát skutečně příjemná změna). Sám jsem zvědav jestli se konečně dočkáme kvalitního, cenově přijatelného a datovými limity neprzněného ADSL. Sám jsem zvědav jak „úžasná země“ ve skutečnosti jsme 🙂
Diskuze: 
Diskuze k článku
Karel, 2. 6. 2005 (14:44):
Nepředpokládám, že by španělé jakkoliv zlevňovali a zrychlovali, dokud tady bude ČTÚ uměle držet monopolní bezkonkurenční prostředí pro Telecom. Není to zatím třeba. Za současného stavu vydělají víc. A nikdo jim na drátech reálně konkurovat nemůže. Alternativní operátoři jsou v troubě, dokud velkoobchodní cena za dráty nebude např. 100,- Kč za měsíc. A bezdráty byly, jsou a budou jen berlička v nouzi, i když velmi milá.
Jinak velmi dobrý článek, Mílo.
Karel Kunovský, 9. 5. 2005 (21:46):
Komu budou patřit dráty. Určitě jste si všimli, že internet není jen předražené ADSL, možností, jak se dostat ke kvalitní přípojce je daleko víc bez toho, aby si člověk musel platit telefonní linku, kterou stejně díky vlastnictví mobilu nepoužívá. Jenom se podívejte na místní databázi wifi sítí. Mnohé z nich se už nedají nazvat bezdrátovými, soustřeďují se na drátovou komunikaci jak jen to jde. Některé dokonce staví vlastní optické spoje. Jak se postaví ADSL k novým technologiím? Limit dvoudrátu je jasný a těžko se nějak překoná. Maximálně se přidají další dráty. Limity optických spojů jsou překonávány pořád. Bezdrátové sítě začaly na wifi, ale to je jenom začátek u kterého to neskončí. ADSL čeká ta samá cesta jak ISDN a Telefónica to nezachrání. Jestli budu mít v paneláku 100Mbit (1Gbit) síť se sousedy napojenou na optiku s internetem, jaký si svobodně vyberu a zaplatím a ADSL, které mi jako uživateli rozhodně nenabídne, to co potřebuji, po čem sáhnu?
vd, 9. 5. 2005 (15:21):
Jo, jenze CR neni jenom Praha a par velkych mest. Male komunitni site v malych mestech nemaji na vybranou co se tyce pripojeni, takze stejne voli ADSL, proto linku rusit nebudou. Me by jako idealni vylepseni prislo ADSL 1024@256 bez limitu (klidne 1:50) a FUP za rekneme 2000 s DPH. Ale ten megabit by opravdu musel byt megabit, tzn. zadnych 600 – 700 kbit/s jako je to v soucasnosti.
Jinak me napada takove uslovi: "Nikdy nemuze byt tak spatne, aby nemohlo byt jeste hur."!
Navic, nenapada me jediny duvod, proc by Telefonica mela v brzke dobe neco menit na sve nabidce tak razantne, aby to splnilo moje ocekavani, ktere jsem napsal vyse. Takze jsem spise skeptik a v nejakou revoluci neverim, mozna tak ve chvilkovy zachvev, ale …
krakonoš, 9. 5. 2005 (09:08):
Ale může a také bude. Nové úpravy tarifů (evidentně v neprospěch uživatelů) dlouho nevydrží. Řada zákazníků už pevnou linku odhlásila a řada dalších se na to chystá. Zatímco ještě začátkem roku bylo těžké, najít mobilní tarif, který by vyšel levněji než pevná linka, dnes je situace úplně jiná. Faktické zdražení ADSL jeho rozvoj zabrzdí a potenciální klienti začnou hledat jiné možnosti. Telefónica brzy zjistí, že provoz sítě pevných linek je ztrátový a prostor pro omezení této ztráty prakticky neexistuje. Nevím, co se bude dít pak, ale je jisté, že zlevňování to v žádném případě nebude. Nejspíš dojde k tomu, že se prodlouží výpovědní lhůta a zpoplatní zrušení pevné linky, čímž veškeré inovace skončí. Přenositelnost čísel a wimax pak obstarají zbytek.