Vývoj mobilního Internetu v České republice doznal v posledním roce velkých změn a to nejen lepší dostupností finanční, ale především díky významnému rozšíření území pokrytého datovými technologiemi 3. generace (zkráceně 3G, zahrnující UMTS a HSPA technologie). Zásluhu na tom jistě má i na poli českých operátorů nevídaná dohoda o sdílení 3G sítě u operátorů O2 a T-Mobile (viz. krátký článek). Nakolik se situaci zlepšila můžete sami porovnat na příkladu původní mapky pokrytí (z počátku minulého roku) technologií UMTS operátora O2 a této současné mapě (tmavě modrá barva). Že jde o značný pokrok je evidentní, nicméně z mapky jsou také jasně patrné priority operátorů – a sice pokrývat městské oblasti na úkor venkova (marketingově vyzní přece lépe skutečnost „pokryly jsme dalších 10 % obyvatel“, namísto skromného faktu „pokryli jsme dalších 0.62 % území“), takže mobilita zákazníků je omezena jen na pohyb ve městech či maximálně jejich aglomeracích. Tento nepříjemný trend a k tomu mnohem vyšší rychlosti mobilního připojení by měl v České republice vyřešit nástup mobilní datové technologie nazvané LTE, které se tento článek bude věnovat.

LTE

Současná situace

LTE (zkratka z anglického 3GPP Long Term Evolution) je poměrně nová mobilní datová technologie vyvinutá v rámci mezinárodní skupiny 3GPP, díky čemuž je kompatibilní s jejím celosvětovým standardem. Navzdory tomu, že pro komerční nasazení byla LTE připravena až v roce 2008, je současný reálný provoz již značný – poskytuje ji v Evropě nejčastěji společnost TeliaSonera a sice ve Švédsku, Estonsku, Dánsku, Norsku a Finsku, další operátoři pak v Německu (viz. článek o mobilním připojení LTE v Německu), Rakousku, Litvě, Lotyšsku a Polsku. LTE jakožto světový standard je samozřejmě provozovaná i v řadě mimoevropských zemích jako je Singapur, Japonsko, Hong Kong, Jižní Korea, Čína či dokonce Nigérie. V mnoha dalších zemích se pak testuje či plánuje v dalších letech – například v Austrálii má společnost Ericsson na venkovských oblastech provozovat poněkud nezvyklé tzv. fixní LTE (viz. oficiální zpráva).
V České republice bohužel zatím neexistuje nabídka mobilního připojení prostřednictvím LTE, i když se vody přecejenom hýbou – v souvislosti s vypínáním analogového televizního vysílání (v celé EU do konce roku 2015, v České republice již v polovině roku 2012) bude náš stát v aukci operátorům nabízet frekvence uvolněné přechodem z analogové na digitální televizní vysílání. Jde o frekvenční pásma na kterých lze ideálně provozovat LTE a sice 800 MHz, přičemž ve hře jsou dále pro provoz vhodná pásma 1800 a 2600 MHz. Aukce frekvenčních pásem, je dle posledních informací naplánována na únor roku 2012. V úvodu tohoto článku byl zmíněn z hlediska mobility nepříjemný trend pokrývání signálem operátorů území měst na úkor venkova – k tomu by při zavádění technologie LTE již však docházet němělo, jelikož chce stát operátorům nařídit (viz. oficiální dokument) rovnoměrné pokrývání území a do 5 let od aukce dokonce pokrytí všech okresů v zemi (do 2.5 let potom 95 % pokrytých venkovských oblastí). Dokument Ministerstva průmyslu a obchodu uvádí: „Základním principem je, aby operátor, který kmitočty získá, směl pokrýt každou jednu hustě obydlenou oblast teprve až potom, co pokryje populaci jednoho venkovského okresu; a do Prahy bude smět teprve potom, co signálem pokryje nejméně polovinu všech řídce obydlených regionů,“.

Jaké tedy budou parametry a podmínky připojení prostřednictvím LTE v České republice je zatím ve hvězdách, ačkoliv zájem provozovat tuto technologii již např. T-Mobile avizoval. Prozatím se proto můžeme podívat pouze na zahraniční nabídky – následující tabulka ukazuje nejrychlejší mobilní připojení k Internetu prostřednictvím LTE u vybraných zahraničních operátorů. U každého připojení je uvedena rychlost downlinku, tedy stahování dat, dále uplinku, tj. odesílání dat a FUP, který značí měsíční objem dat jež lze stáhnout aniž by byla omezována přenosová rychlost.

Pozn: Ceny jsou přepočítané z původních měn na Kč dle aktuálního kurzu prodeje valut
  

Technologie v praxi

V březnu roku 2011 realizovala britská společnost Epitiro nezávislou analýzu měření skutečných hodnot přenosových rychlostí a latence mobilní datové technologie LTE a technologií 3G v mobilní síti operátora TeliaSonera ve Finsku. Ten uváděl poskytovanou rychlost přenosu dat v tabulce výše uvedených až 80 Mbps. Jaká je skutečnost můžeme nyní porovnat v tabulce:

zdroj: www.epitiro.com

Stabilitu přenosové rychlosti (downlinku) měřenou po několik dní uvádí následující graf:

zdroj: www.epitiro.com

Poslední graf zachycuje stabilitu latence v rámci měření uskutečněných během několika dní. Jak vidno, latence byla u LTE velmi vyrovnaná a na mobilní datovou technologii měla opravdu velmi dobré hodnoty. Posuďte sami:

3G nebo 4G?

Ačkoliv jde o novou technologii v parametrech značně převyšující ty současné, její zařazení dle mezinárodní telekomunikační unie ITU (International Telecommunication Union) patří stále do mobilních datových technologií 3G (i když neoficiálně bývá uváděna jako 3.9G). Dlouho diskutovaná podmínka pro zařazení technologie do 4G byla totiž stanovena na rychlost downloadu 100 Mbps (Megabitů za sekundu) za pohybu a 1 Gbps (Gigabitů za sekundu) v klidu, takže do rodiny 4G byla zařazena až nová verze této technologie splňující dané přenosové rychlosti, která je označena jako LTE-Advanced – její reálné nasazení zatím však neexistuje. Podívejme se nyní na přehled mobilních datových technologií a jejich generační označení.

Další tabulka nám umožňuje porovnat parametry jednotlivých technologií.

Pozn: tabulka zahrnuje technologie ve verzích aktuálně ve světě nasazených v provozu
  

Závěr – LTE vs WiMax vs WiFi?

Technologie LTE byla i jedním z aktuálních témat nedávné konference Internetprovsechny.cz (viz. stránka s bližšími informacemi), kde také zazněla obavná myšlenka, zda například neohrozí LTE existenci v ČR tolik populárních WiFi sítí. Pravdou je, že na světově scéně nástup LTE značně ovlivnil například svého přímého konkurenta, technologii WiMax, s kterou svádí lítý boj. V poslední době se výrobci i mobilní operátoři však již začínají obracet špíše k LTE, fungující na síti E-UTRAN jež je následníkem současných sítí GSM a UMTS a s nimž umožňuje taktéž vyšší kompatibilitu než zmíněný WiMax, navíc při vyšších dosahovaných přenosových rychlostech dat. WiFi má oproti WiMax obrovskou výhodu – v naší zemi obzvláště – rozsáhlé vybudované infrastruktury. Ta zde funguje jednak jako bezdrátové řešení sítě v rámci budov, ale trochu mimo své původní určení i jako technologie poslední míle, tedy propojení mezi poskytovatelem Internetu a konečným zákazníkem. První zmíněnou roli WiFi (a to nejen pro vnitropodnikové sítě, ale dnes často jako přístupový bod k Internetu v hotelech, restauracích…) asi těžko LTE přebere, v případě poslední míle to je ale již snáze představitelné, samozřejmě až po nějakém čase kdy pominou bariéry drahých koncových zařízení (modemů), ale i cen za samotnou službu připojení.

Na druhou stranu ovšem dnes již i mnozí lokální poskytovatelé nabízejí Internet přes WiFi při vysokých rychlostech (až 20 Mbps), přitom za cenu kolem 600 Kč, což je vynikající poměr cena/výkon, kterému lze těžko konkurovat. Poslední měření přenosových rychlostí na Speedmeteru Internetprovsechny dokonce ukazují (viz. graf), že třetí nejčasteji zastoupená rychlost připojení WiFi v tuzemsku dosahuje rychlostí 10-20 Mbps.

Zmiňovaná státní regulace pokrývání republiky je v našich podmínkách skutečně nezvyklá – mobilní operátoři tak v rámci rychlého pokrývání území budou zřejmě využívat započatý model sdílení svých sítí, teprve v budoucnu se však ukáže zda-li bude zajištena i dostatečná kvalita připojení či se tak nesplní pouze plán pětiletky, ve kterém se s místními poskytovateli Internetu ovšem moc nepočítá…

Štítky: LTE, mobilní internet.

Diskuze k článku

rejja@email.cz, 24. 10. 2011 (23:37):

Dobrý článek. Docela by mně zajímal počet současne připojených klientů na site LTE v době měření přenosové rychlosti a stability. Pokud testují provoz bez dalších účastníků, nemá měření žádnou relevanci.